Jag heter inte Miriam - Nejmenuji se Miriam!

8. 06. 2016 11:26:49
Téma koncentračních táborů, míst, kde docházelo k masovému vyvražďování Židů, Romů a dalších, je i pro dnešní generaci stejně šokující jako zajímavé.

Důkazem jsou neustále nově vznikající odborné publikace, beletristické příběhy i filmové scénáře. Patří k nim i kniha Nejmenuji se Miriam od Švédky Majgull Axelssonové.

Tento románový příběh je unikátní postavou vypravěčky. Malika, hlavní postava, je totiž Romka. Až do svých pětaosmdesátých narozenin se však schovává v masce Židovky z dobré rodiny jménem Miriam. Ale proč?

Obsah knihy tvoří vyprávění staré Miriam, mladé Miriam i mladičké Maliky. Jinými slovy, děj se odehrává v současnosti s delšími pohledy do minulosti, časové roviny se střídají. Vyprávění hlavní postavy, ať už v jakékoliv identitě, ve mně vzbuzovalo skutečné emoce. Jeden příklad za všechny: Jedné z bývalých vězeňkyň, čerstvých uprchlic z pekla jménem Ravensbrück, bylo v koncertním domě ve Švédsku, kde byly po příjezdu ubytované jako v karanténě, umožněno zahráti si po letech znovu na klavír, na nějž se učila na konzervatoři před válkou. Možnost dotknout se kláves a zahrát znamenala pro dívku mnoho - dotek skutečné svobody. V očích jsem měla slzy dojetí, stejně jako Miriam a ostatní přihlížející...

Mě samotnou tematika celé druhé světové války zajímá. Četla jsem už řadu knih, které se touto ponurou etapou dvacátého století zabývaly, ale přesto jsem se i zde dozvěděla zase nové faktické informace, které vysvítají z popisu každodenních událostí v životě mladé, štvané, vězněné a týrané dívky.

Kniha je psána velmi poutavě. Možná vás napadne, proč vůbec takové hrůzy číst? Má to jeden velmi podstatný důvod. Nejen že se dozvíte něco z minulosti, což je vždy poučné, ale příběh vás donutí uvědomit si, v jakém blahobytu vlastně žijeme. Jaké štěstí máme, když máme co jíst, nemrzneme na kost, ve skříni na nás čeká kopa oblečení a bot a nikdo nás nebije ani nám nebere to nejdůležitější - svobodu! Určitě budete, byť alespoň nakrátko, zase o něco šťastnější v tomto světě.

Hlava jí třeštila hlady a v levé noze stále cítila palčivou bolest. Opatrně si přitiskla ruku na stehno. Tu ruku, ve které držela jablko. Až dojdou k cíli, stáhne se do ústraní a zakousne se do něj. Dá ochutnat dívce, co jde vedle ní, ale jen sousto. Pak celé jablko sní. Úplně sama. Schroupá i jádřinec. Zpola zavřela oči a viděla to před sebou. Šťavnatou, bílou dužninu, malá hnědá jadérka...

Autorka velmi pravdivě a citlivě zachycuje neustále se zvětšující touhu člověka po svobodě, a to v jakémkoliv slova smyslu. Z ničeho, z naprosté nicoty, kdy nemáte nic a už ani nikoho, ze dna se pomalu škrábete nahoru. Nejdřív stačí jen suchar. Jé, jídlo. Voda. A tolik, kolik jen chci. Teplo, bezpečí. Zanedlouho už to samozřejmě nestačí. Chcete jíst vybranější pokrmy, mít neomezenou svobodu pohybu, pro sváteční dort mimo zdi karantény jste ochotni riskovat i život. A víte co? Je to tak dobře. Myslím, že ten motor v člověku, touha, která nás nutí jít dál a chtít víc, je v životě důležitá.

Před čtením knihy jsem přemýšlela nad tím, jak autorka pojme příběh, který vypráví cikánka. Jako mnozí jsem i já, mimochodem stejně jako autorka, která se k tomu sama přiznává, měla jisté předsudky, jak na mě zapůsobí příběh takovéto hlavní hrdinky. Odpověď zní: velmi a možná až nečekaně moc! I to vám kniha dá. Otevře vám oči i v problematice aktuální a blízké i nám, teď a tady...

„No co,“ řekla. „Cikáni. Vždyť víme, co jsou zač...“

90 %

Autor: Tereza Špetlíková | středa 8.6.2016 11:26 | karma článku: 19.74 | přečteno: 985x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 100 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 172 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 446

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...