Vlčice ve studené válce

Extrémní podmínky nehostinné Aljašky skýtají domov několika odolným druhům zvířat (nejčastěji šelmám) a jen nízkému množství lidí. 

Jedná se o zemi s nejnižší hustotou obyvatel v Americe (přibližně pouhého 0,5 člověka na km2). Snad jen blázen by se rozhodl žít sám v těch nejodlehlejších částech světa, kde nejsou naprosto žádné známky lidské civilizace, zato však  takové řeky, jezera a hory, které se lidstvo ještě ani neobtěžovalo pojmenovat. Ten blázen se ale našel, a ne nadarmo získal přezdívku Grizzly Adams.

Nina, zpočátku plná naivních nadějí a pak hořce plačící, se nakonec rozhodne nespáchat sebevraždu. V rukou silného, chladnokrevného muže, který ji drží jako divoké zvíře a stále si recituje tu ohavnou báseň, ale nehodlá zůstat natrvalo. Pomáhají jí slova její nové sestry. Učí se, sílí - fyzicky i duševně - a připravuje se na boj nejen se svým věznitelem, ale také s divou zvěří a obrovskou, strašlivou zimou. Ví, že má jen jeden jediný pokus. Pokud to nezvládne, nezemře jen ona sama. Jakmile se tedy naskytne jakákoli, byť nedokonalá příležitost, musí to, prostě musí, risknout a překonat velkou vzdálenost, zimě a pronásledovatelům navzdory. Dokáže to, nebo přijde o další svou část či celek?

La Loba neboli vlčice je v příběhu Alana Russella přítomna hned několikrát. Je symbolem osobní síly a bojovnosti, bez ohledu na vlastní ztráty. Je synonymem touhy po svobodě, a to nikoli jen po té vlastní. V anglickém originálu se kniha jmenuje A Cold War neboli Studená válka. Ta se zde rovněž odehrává, a to nejen doslova – roli v příběhu hrají i pozůstatky po té skutečné, jež v zmrzlé krajině Aljašky zůstaly doposud (například v podobě protiatomových krytů). La Loba není jen příběhem o únosu mladé ženy, jejích strastích a pokusu o návrat z pekla. Přináší také mnohé informace o Aljašce, pro nás exotické a ledové zemi, jejích obyvatelích a přírodě. Jak kniha, na níž autor pracoval přes 20 let, působí na čtenáře?

Surový, ale velmi silný příběh o nucené izolovanosti, držení v zajetí a znásilňování se obzvlášť ženě nečte snadno. Emoce lze těžko ovládat, a tak jsem po celou dobu, kdy jsem byla spolu s Ninou zavřená tam někde v divočině, byla trochu nesvá a sklíčená. Ačkoliv Nina alespoň zpočátku důvěřovala moci peněz a snad trochu i státnímu aparátu a věřila, že se z toho nakonec dostane „suchou nohou“, já, sledujíc i jejího snoubence a policii, jsem si tím už tak jistá nebyla. Ukázalo se ale, že Nina, ve volném čase maratonská běžkyně, má obrovskou vůli a je schopna potlačovat bolest. Navíc to, co se naučí, je následně schopná používat ve svém životě, a zachránit tak další trpící. Z psychodramatu je tak nakonec ještě i inspirativní záležitost.

Já, jako milovník zimy a sněhu (tedy hlavně v teple za oknem, že), jsem si prostředí a popisů, jak v něm přežít, užila. Rovněž mě hodně bavily faktické informace o zde žijící zvěři (vlcích, medvědech, polární lišce, losech a drobných hlodavcích). Psychologická rovina příběhu byla náročná, ale skvělá a plně uvěřitelná. Ninina závěrečná dedukce a chytrost byla překvapivá. Postava místního zástupce zákona, sewardského seržanta Hamiltona, sympatická a Greg Martin coby manžel předchozí pohřešované ženy, jež zmizela ve stejný čas a pravděpodobně i díky stejnému únosci, se ukázal tajemný jako hrad v Karpatech.

Suma sumárum, je to skvělá kniha s posláním, kterou byste si, pokud máte rádi zimu, psychothrillery a dobré konce, neměli nechat ujít. Je to zase trochu jiný vítr než ten, který vane z evropského severu.

95 %