Můj kámoš Ježíš... potřebovali byste ho i vy?
Pozor, řeč je o povedené novince Knižního klubu s názvem Můj kámoš Ježíš (názvem se nenechte odradit ani příliš nalákat).
Než jsem knihu začala číst, moc jsem nevěděla, do čeho jdu. Přímo mezi věřící se neřadím, ani to spojení kámoš a Ježíš mi moc nesedělo. Dostalo se mi ale, k mému nezměrnému překvapení, hlubokého, silného a velmi poutavého příběhu odehrávajícího se v netypických dánských kulisách.
Mladý „hrdina“ Nikolaj je zprvu trochu zmatený budižkničemu a posléze násilnický pako. V podstatě není zlý, ale postihla ho velká rodinná tragédie, když v pouhých 13 letech přišel naráz o oba rodiče, a tak vyvádí nesmysly. Po smrti rodičů mu zbyla jen tehdy o sedm let starší sestra, na kterou se nezdravě upnul, a chtěl její lásku jen pro sebe. Příběh má podle anotace být plný drsného černého humoru. Do první třetiny je to ale spíš hluboký ponor do té nejzraněnější a zároveň nejubožejší duše kluka, který neví, co se sebou. Vtipný byl asi jen ten fakt, že máma byla slavná superstar a otec pošťák, kterého v médiích navíc vždycky ukazovali v pošťácké uniformě.
Druhé dvě třetiny sledují Nikolajovu proměnu poté, co ho navštíví Ježíš, borec, který chodí i v zimě venku v sandálech. Stále není nouze o momenty nečekaných zvratů, ale už je tam více těch pozitivních událostí i humoru. Onen Ježíš v příběhu vystupuje jen minimálně. Celý obsah je tak trochu nadsázka, určitě i postava Ježíše, ale podle mně bylo záměrem autora popsat zejména pocit osamění, snahu zalíbit se a být milován (alespoň sestrou za každou cenu!) a také těžký proces změny života potom, si člověk sáhne až na úplný dno. To, že k dosažení sestřiny lásky používá Nikolaj ty nejdivnější zbraně, snad ani nemusím zmiňovat...
„SoS, SoS. Pomoz mi,“ vztahuju k ní zkrvavený ruce.
SoS se na mě jen rezignovaně podívá a zamumlá: „Ach ne.“
Autor Lars Husum, jenž sám pochází ze stejného malého města Tarm v Západním Jutsku (v Dánsku), kam se, jako do rodného města své matky, přijede Nikolaj „změnit“, sepsal za použití vskutku unikátního, mladistvého stylu příběh, který se podobá Smrti a jiným vrcholům mého života Němce Sebastiana Niedlicha. Uvedená kniha je ale dle mého názoru lehčí a má humornější ráz. Svou tragikomičností i zapadákovem je tomuto vyprávění podobná také slavná Tady byla Britt-Marie Švéda Fredrika Backmana. Přesto je ale právě Můj kámoš Ježíš unikátní množstvím situací, u kterých vám zatrne, které váš šokují a které vás dokonale překvapí.
„Bojím se.“
„Čeho?“
„Všeho. Ničeho. Prostě se bojim.“
„Jak často to pociťujete?“
„Jak to myslíte?“
„Jak často míváte bolesti břicha?“
„No. Od třinácti každej den,“ přiznám a za sebou uslyším Marianne zalapat po dechu.
Díky tomu, že hrdina příběhu je mladý kluk, který vlastně jen žije z máminých peněz (nestuduje, nepracuje), působí jeho vyjadřování i způsob, jakým je kniha psaná (hodně dialogů), velmi realisticky a dobře dokresluje situace, ve které se náš chlapec nachází. O to víc vám pak zatrne, když jen tak mimochodem končí odstavec větou, že někdo zemřel nebo brzy zemře. Prostě to nečekáte.
85 %
Tereza Špetlíková
Chladnokrevně
Tentokrát možná ne tak překvapivé v závěru, ale zato emočně náročné, a to i v průběhu. Všichni víme, jak to může dopadnout, když se dívka zaplete se špatným hochem (někdy i opačně), ale až tak fatálně to končí snad jen málokdy...
Tereza Špetlíková
Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)
Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.
Tereza Špetlíková
Kde domov můj: Příběh hymny
Známe ji všichni. Od vzniku Československa, které mělo nedávno krásné, kulaté výročí „narození“, je naší oficiální slavnostní skladbou, i když jako píseň existuje již od prosince 1834. Teprve před několika dny ale vyšla hymně...
Tereza Špetlíková
I TY můžeš být policistou!
Tramtadadááá!... Na vědomost se dává, že po hasičích k nám dorazili policajti! A ti se nás drží už hezky dlouho. Naštěstí i o nich vymyslelaZuzana Pospíšilová originální, kratičké pohádky ideální třeba jako čtení do postýlek.
Tereza Špetlíková
Padělatel Adolfo Kaminsky
Když budu hodinu spát, třicet lidí zemře... Životní příběh pravých hrdinů zůstává často utajen. Oni sami nemají potřebu ho vyprávět. Naštěstí existují zvídavé dcery.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 172
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 447x