Do mezinárodního literárního projektu se přidala i Praha! 14 českých autorů dostalo prostor napsat temný příběh ze svého hlavního města, stejně jako dříve autoři jiných národností z měst, mezi nimiž nechybí třeba Miami, NY, ...
...Mexico City, Londýn, Barcelona, Řím či Tel Aviv, ale i mnoho dalších.
Z předních českých spisovatelů bylo vybráno celkem šest žen a osm mužů, včetně tak zvučných jmen jako Šabach, Neff, Urban, Tučková, Soukupová nebo Klevisová. A když k tomu ještě přičteme velmi známá jména interpretů stejnojmenné audioknihy, jako jsou třeba Maciuchová, Čermák, Vlasák či Myšička, je zřejmé, že tyto povídky by vás jako patrioty a fanoušky české literatury (nebo krimi žánru) rozhodně neměly minout!
Přijmout výzvu k napsání tajemného příběhu s pražským námětem a detektivní či mysteriózní zápletkou jistě nebylo právě snadné. Z úvodu je zřejmé, že se jedná o poměrně prestižní záležitost, jelikož vybrané povídky, jež dostaly i tištěnou podobu, budou rovněž přeloženy do dalších jazyků – minimálně do angličtiny, jelikož vyjdou v USA, a tedy k dispozici zahraničním čtenářům. Proto se alespoň na některé z nich pojďme podívat blíž.
Nejvíc mě zaujaly, z hlediska obsahu i hlasového provedení, povídky zhruba v tomto pořadí (od nejlepšího). Číslo 1: Další nejhorší den od Petry Soukupové v podání Pavly Beretové, kterou znám jako interpretku z Porodní báby. Tato povídka ve srovnání s jinými sice nemá s Prahou zase tolik co do činění, i když se v ní samozřejmě odehrává, ale je to vskutku napínavý příběh s dobře vykreslenými psychologickými úvahami jedné zdrcené (snad ovdovělé?) ženy a matky tří dětí, které ve Stromovce zmizí manžel. Palec nahoru za skvělý styl a způsob, jakým je povídka konstruovaná, a opět velký potlesk Pavle Beretové, která každému příběhu dodává neskutečnou autentičnost a prožitek. Zejména jí pak jdou těžce zkoušené ženy.
Druhé místo, po čistě obsahové stránce snad dokonce první, bych přisoudila jedinému skutečnému krváku, povídce s názvem Mrtvá holka z čerťáku od Jiřího W. Procházky, který nás zavádí mezi světské nebo chcete-li kolotočáře. Kdo zavraždil a tak ohyzdně vystavil šéfovu mrtvou dceru? Bez účasti policie se do pátrání pouští najaté soukromé očko... Svou premiéru v roli interpreta audio-knižní nahrávky (přinejmenším pro OneHotBook) zvládl Alexej Pyško, narátor této povídky, skvěle. Hlavního hrdinu doslova procítil, čímž přispěl působivosti děsivého příběhu.
Po Deníku Bridget Jonesové si Martina Hudečková zkusila Oldu č. 3, kterému patří mé třetí místo; povídku napsala Irena Hejdová. Hlavní hrdinka má štěstí (nebo pech?) na muže jménem Oldřich. Jednoho si vzala (a pak se s ním rozvedla) a s druhým, kterého ani pořádně nezná, se po večerním flámu probudila doma na gauči. Kvůli psovi Oldy č. 1 a jeho venčení musela ven a ze hřbitova si přinesla nejen vzpomínku, ale také sáček na psí trus se zajímavým obsahem. Komu asi to, co se v něm schovává, patří? Kromě záhady a výborného přednesu dávám body navíc za vtipnou pointu a pěkný příběh ze života.
Další dvě díla, které se mi ještě obzvlášť líbila, jsou povídky Život a dílo baronky Mautnicové a Mizení na mostě. Autorka první jmenované, Kateřina Tučková, zůstala věrna svému literárnímu zaměření i směru. Kdo ji znáte, víte, že se ráda zabývá českou historií, důsledky v minulosti vládnoucích režimů či magií. Nejinak je tomu v její povídce z Prahy Noir. Její příběh má historickou a milostnou rovinu, seznámíme se hned s více generacemi váženého rodu Mautniců, s nejednou velmi silnou ženu z tohoto rodu a hned několika velkými tajemstvími jejich rodiny a domu na vltavském nábřeží. Tato povídka má široký záběr a v podání Hany Maciuchové jsem si ho více než jen užila. Stejně jako u Petry Soukupové (autorky mého místa č. 1) jsem se navnadila na další autorčinu tvorbu.
Mizení na mostě z pera Miloše Urbana, jehož interpretem se stal snad nejen můj „nejoblíbenější hlas“ (ale i herec) Hynek Čermák, je oproti tomu dílo ze současnosti, snad se dá říct až nadčasové. Mladý, nabubřelý technik digitálních kamer, které sledují město, školí policajty v tom, co všechno tyto mašinky umějí a proč je nutně potřebují. Co ale „neusledují“ (ani kamery, ani mladík), je to, kam se poděla ta paní uprostřed Karlova mostu. Neotřelá zápletka a vskutku nečekané rozuzlení s dynamickým a jako naprosto vždy úžasným podáním interpreta... Páni, to byla další, rozhodně ne poslední pecka.
Povídkový soubor Praha Noir je unikátní. Zaujal mě hned, jak jsem ho poprvé zahlédla. Jednak ráda čtu krimi nebo thriller žánr, za druhé mě zaujaly povídky tohoto žánru zasazené do Prahy, kde žiji a kde jsem se narodila i vyrostla, a do třetice jsem to brala jako skvělou možnost seznámit se rychle s poměrně velkým množstvím českých autorů a jejich styly psaní, protože (ano, je to ostuda) od našich autorů moc knihy nečtu.
S boomem audioknih jsem začala razit trend raději si knihu poslechnout, než ji číst, dostala-li kniha příležitost být takto zpracována (jako jen zlomek z těch, co vychází a kdy vyšly). Musím říct, že zpočátku jsem se na audioknihy neuměla správně soustředit, ale poslední dobou mi to nejen nedělá problém, ale jelikož je jejich poslouchání pohodlnější (a člověk u toho navíc může dělat něco dalšího, jako třeba žehlit, řídit, venčit psa nebo dítě apod.), příběh díky zpracování „živější“ a naléhavější, pozoruji, že mě začínají víc bavit, a především, je-li zvolen správný interpret a dobrá režie, užiji si samotný příběh víc než samotnou knihu. Je to zajímavé, ale zrovna teď jsem se pustila do audioknihy, jejíž knižní podobu jsem dočetla nedávno, a nejen že mě to zase baví, ale je to prostě něco (na)víc, něco trochu jiného... takový mezistupeň mezi knihou a filmem nebo divadlem.
Propracovanou a krásnou obálku, hudební obohacení, množství různých autorů i interpretů, prostředí matičky Prahy, tajemno, napětí, záhadu i zábavu v novém hávu nové doby, to vše přináší audiokniha Praha Noir. Dejte jí šanci. Je to skvělý balíček na zkoušku, stejně jako komplexní soubor kvalitních spisovatelů v podání výborných interpretů. Užijete si to. A užijete si to víc než knihu!
93 %
