Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Závěje... sněhu i zoufalství

8. 05. 2017 10:39:27
Každý máme někdy špatný den. Den, kdy se kazí úplně všechno, co může. Většinou to vlastně začíná docela nevinně, ale jakmile za sebou začneme trousit mrtvá těla, stopy, které po sobě nechtěně zanecháváme, nám pomalu,...

...ale jistě utahují smyčku kolem krku...

„Myslel si, že má rád sníh ve všech podobách, ale pravda byla, že něco takového ještě nikdy nezažil. Ten sníh, který měl rád, byl lehký, slušně vychovaný, znal návštěvní hodiny a měl dost zdvořilosti na to, aby nezůstával ležet na chodnících.“

Zasněžený 25. leden v městečku Lier nedaleko Drammen navždy změní životy mnoha tamních obyvatel. První pohřešovanou je pětiletá Oda, která tak dlouho přemlouvala maminku, aby si směla jít hrát před dům, až jí to bylo dovoleno, a netrvalo dlouho, a po holčičce zbyly jen sněhem rychle zapadávající stopy. Zoufalá matka brzy kontaktovala místní policii. Případ dostali na starost Verner Jacobsen a Bitte Røedová, nová posila kriminálního týmu. Od oné události sledujeme vyšetřování i soukromý život obou vyšetřovatelů, ale také osudy dalších obyvatel malého městečka, ve kterém se všichni znají, všichni mají svá tajemství - a především se někde mezi nimi nejspíš ukrývá ten, kdo má na svědomí nejednu oběť...

Upírala pohled na fotografii v inzerátu a náhle ji něco napadlo. Odhodila časopis na postel, seběhla schody, oblékla si bundu a obula kozačky. Když vyšla ven, Ivar stále odhrnoval sníh.

Kniha s prostým názvem Závěje norské autorky Marit Reiersgård je velmi poutavou detektivkou. Autorka hned od počátku rozehrává několik paralelních příběhů, jeden zajímavější než druhý, jež se postupem času prolínají. Od začátku víme nebo alespoň tušíme, že minimálně dvě postavy skončí špatně. Co ale nevíme, je to, jestli až fatálně, důvod činů na nich spáchaných a samozřejmě neznáme ani pachatele. Dostáváme nějaké tipy, ale pozor, většinou falešné. Závěrečné odhalení je pak poměrně senzační, ale uvěřitelné, smutné a zneklidňující.

„Copak to Solveig nechápe? Je možné milovat víc lidí najednou, stejně silně, jenom jiným způsobem. Je to jako mít rád červenou i modrou. Dvě základní barvy, stejně intenzivní, stejně hezké. A přesto není nikdy problém je od sebe odlišit.“

Marit Reiersgård vytvořila velmi pěkné postavy. Ukázala na nich znalost lidských povah, emocí, předsudků i reakcí. Povedlo se jí předvést jak teenagery s jejich „strašnými“, ale vcelku běžnými problémy, tak i dospělé s respekt budícím postavením, kteří přitom v soukromém životě rovněž bojují s nelehkým osudem, a to tak, aniž by o tom kdokoliv jiný věděl. Vše pak korunují dva hlavní vyšetřovatelé, dlouhovlasý Verner se zálibou v pletení a kulaťoučká, ale obzvlášť pro Vernera velmi atraktivní Bitte. Líbí se mi rovněž maloměsto, do kterého autorka děj zasadila, i jeho skvěle vykreslená atmosféra. Marit zřejmě k atraktivnímu popsání městečka i jeho obyvatel pomohlo to, že v místě, o kterém se v knize píše, sama vyrostla a dodnes žije. Ačkoliv na literární scéně se Marit Reiersgård uvedla knihami pro mladší čtenáře, jsem ráda, že se pustila i do žánru detektivního. Závěje jsou jen prvním dílem z celkem třídílné série. V říjnu tohoto roku vydá nakladatelství Kniha Zlín pokračování s českým názvem Boží prst, po kterém bude někdy v budoucnu ještě následovat Paradisbakken, díl třetí, což je reálný název jedné lierské ulice. Můžeme se tak znovu těšit na oba sympatické vyšetřovatele i pokračování jejich zpola zpackaných životů.

Od čtvrtka příštího týdne se bude konat snad největší knižní akce roku u nás, Svět knihy 2017, který kromě jiných navštíví právě i autorka této knihy. Pokud byste měli zájem si s norskou spisovatelkou Marit Reiersgård popovídat neformálně, o jejích knihách, ale třeba i o norské literatuře, máte jedinečnou možnost setkat se s ní i s jejími dalšími fanoušky ve čtvrtek 11. května v Ústřední knihovně v Praze. Já už se tam moc těším!

90 %

Autor: Tereza Špetlíková | pondělí 8.5.2017 10:39 | karma článku: 6.33 | přečteno: 151x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Dívka ve vlaku se tentokrát ponořila Do vody

Voda je životadárná, bez ní život neexistuje. Umí o něj ale také snadno připravit. Někdy je to náhoda, smutná tragédie, jindy úmysl. Od sebevražd přes plánovaná utopení po schování těla -

24.7.2017 v 7:28 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 201 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Čechoameričanův Kosmonaut z Čech

My Češi jsme si toho v minulosti užili už dost. Spoustu bitev, válek a hned několikrát nám cizí mocnosti zabrali dokonce i naše území. Máme pár historických osobností, na které můžeme být hrdí a které uznávají i v zahraničí.

17.7.2017 v 7:55 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 188 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Pokračování osudu „muže z lesa“

Říká vám něco jméno Doppler? Nebo třeba muž a losí mládě? Pokud ne, pojďme to urychleně napravit! Dříve (až příliš) pilný muž jménem Doppler žil vcelku normálně - a v domě. Pěkně se ženou a s dětmi a každý den chodil do práce.

4.7.2017 v 8:21 | Karma článku: 5.03 | Přečteno: 289 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Došel karamel, ale ne dobroty!

Nejspíš je ještě neznáte, ani jste je neochutnali. Jsou mladé, krásné a plné chuti (do života?). Začínají, ale to neznamená, že nemají zkušenosti. Mají co nabídnout. O čem (o kom) je řeč?

21.6.2017 v 12:43 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 293 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (106)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O řemesle psaní článků. Javorová Vyhlídka, 15. dubna 2006.

24.7.2017 v 21:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Pavel Vávra

BÁSEŇ TATÍNKOVSKÁ 3

Rozhodl jsem se zveřejnit několik básní a hrozně mě štve, že to nejde pez perexu a nadpisu. Prej sem musim něco napsat:-( Podle mě je nejlepší si ale přečíst přímo tu báseň. Ať se Vám líbí:-)

24.7.2017 v 21:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Jiří Babor

Kulku do hlavy

Popravdě řečeno i mě se tahle báseň zdá poněkud bizarní, ale ve skutečnosti je to o důvěře komu svěřit svůj život.

24.7.2017 v 20:26 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 153 | Diskuse

Pavel Vávra

BÁSEŇ TATÍNKOVSKÁ 2

Rozhodl jsem se zveřejnit několik básní a hrozně mě štve, že to nejde pez perexu a nadpisu. Prej sem musim něco napsat:-( Podle mě je nejlepší si ale přečíst přímo tu báseň. Ať se Vám líbí:-)

24.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Pavel Vávra

BÁSEŇ TATÍNKOVSKÁ 1

Rozhodl jsem se zveřejnit několik básní a hrozně mě štve, že to nejde pez perexu a nadpisu. Prej sem musim něco napsat:-( Podle mě je nejlepší si ale přečíst přímo tu báseň. Ať se Vám líbí:-)

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse
Počet článků 127 Celková karma 8.26 Průměrná čtenost 338

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.