Každý máme někdy špatný den. Den, kdy se kazí úplně všechno, co může. Většinou to vlastně začíná docela nevinně, ale jakmile za sebou začneme trousit mrtvá těla, stopy, které po sobě nechtěně zanecháváme, nám pomalu,...
...ale jistě utahují smyčku kolem krku...
„Myslel si, že má rád sníh ve všech podobách, ale pravda byla, že něco takového ještě nikdy nezažil. Ten sníh, který měl rád, byl lehký, slušně vychovaný, znal návštěvní hodiny a měl dost zdvořilosti na to, aby nezůstával ležet na chodnících.“
Zasněžený 25. leden v městečku Lier nedaleko Drammen navždy změní životy mnoha tamních obyvatel. První pohřešovanou je pětiletá Oda, která tak dlouho přemlouvala maminku, aby si směla jít hrát před dům, až jí to bylo dovoleno, a netrvalo dlouho, a po holčičce zbyly jen sněhem rychle zapadávající stopy. Zoufalá matka brzy kontaktovala místní policii. Případ dostali na starost Verner Jacobsen a Bitte Roedová, nová posila kriminálního týmu. Od oné události sledujeme vyšetřování i soukromý život obou vyšetřovatelů, ale také osudy dalších obyvatel malého městečka, ve kterém se všichni znají, všichni mají svá tajemství - a především se někde mezi nimi nejspíš ukrývá ten, kdo má na svědomí nejednu oběť...
Upírala pohled na fotografii v inzerátu a náhle ji něco napadlo. Odhodila časopis na postel, seběhla schody, oblékla si bundu a obula kozačky. Když vyšla ven, Ivar stále odhrnoval sníh.
Kniha s prostým názvem Závěje norské autorky Marit Reiersgard je velmi poutavou detektivkou. Autorka hned od počátku rozehrává několik paralelních příběhů, jeden zajímavější než druhý, jež se postupem času prolínají. Od začátku víme nebo alespoň tušíme, že minimálně dvě postavy skončí špatně. Co ale nevíme, je to, jestli až fatálně, důvod činů na nich spáchaných a samozřejmě neznáme ani pachatele. Dostáváme nějaké tipy, ale pozor, většinou falešné. Závěrečné odhalení je pak poměrně senzační, ale uvěřitelné, smutné a zneklidňující.
„Copak to Solveig nechápe? Je možné milovat víc lidí najednou, stejně silně, jenom jiným způsobem. Je to jako mít rád červenou i modrou. Dvě základní barvy, stejně intenzivní, stejně hezké. A přesto není nikdy problém je od sebe odlišit.“
Marit Reiersgard vytvořila velmi pěkné postavy. Ukázala na nich znalost lidských povah, emocí, předsudků i reakcí. Povedlo se jí předvést jak teenagery s jejich „strašnými“, ale vcelku běžnými problémy, tak i dospělé s respekt budícím postavením, kteří přitom v soukromém životě rovněž bojují s nelehkým osudem, a to tak, aniž by o tom kdokoliv jiný věděl. Vše pak korunují dva hlavní vyšetřovatelé, dlouhovlasý Verner se zálibou v pletení a kulaťoučká, ale obzvlášť pro Vernera velmi atraktivní Bitte. Líbí se mi rovněž maloměsto, do kterého autorka děj zasadila, i jeho skvěle vykreslená atmosféra. Marit zřejmě k atraktivnímu popsání městečka i jeho obyvatel pomohlo to, že v místě, o kterém se v knize píše, sama vyrostla a dodnes žije. Ačkoliv na literární scéně se Marit Reiersgard uvedla knihami pro mladší čtenáře, jsem ráda, že se pustila i do žánru detektivního. Závěje jsou jen prvním dílem z celkem třídílné série. V říjnu tohoto roku vydá nakladatelství Kniha Zlín pokračování s českým názvem Boží prst, po kterém bude někdy v budoucnu ještě následovat Paradisbakken, díl třetí, což je reálný název jedné lierské ulice. Můžeme se tak znovu těšit na oba sympatické vyšetřovatele i pokračování jejich zpola zpackaných životů.
Od čtvrtka příštího týdne se bude konat snad největší knižní akce roku u nás, Svět knihy 2017, který kromě jiných navštíví právě i autorka této knihy. Pokud byste měli zájem si s norskou spisovatelkou Marit Reiersgard popovídat neformálně, o jejích knihách, ale třeba i o norské literatuře, máte jedinečnou možnost setkat se s ní i s jejími dalšími fanoušky ve čtvrtek 11. května v Ústřední knihovně v Praze. Já už se tam moc těším!
90 %
