Rolling Stones a jejich cesta ke hvězdám v obraze

Pětice kluků tvořící legendární Rolling Stones začínala tak, jako mnoho jiných kapel 60. let.  Přesto se velmi rychle ukázalo, že právě oni se od většiny něčím odlišují. 

Během pouhých 3 měsíců se jim podařilo vyprodat klub, kam se vešlo něco přes 400 fanoušků (ostatní čekající měli smůlu), ačkoliv před uvedenou dobou o ně projevilo zájem pouhých 50 nadšenců. Podobně astronomicky rostla jejich sláva i nadále, vlastně ještě mnohem rychleji (v letech 1963 a dále). Dopomohla jim k tomu doba, jejich manažer, pár přelomových novinových článků, televizních vystoupení, nejméně dva výjimeční fotografové, ale hlavně jejich vlastní originalita.

Rolling Stones se dali dohromady začátkem 60. let. Začínali s cover verzemi tehdy známých, amerických, beatových skupin, jimiž zaujali nejednoho londýnského diváka. Brzy si jejich mimořádných klubových vystoupení a téměř okamžitého nárůstu popularity mezi zejména mladými posluchači začali všímat známí novináři i fotografové zajímající se o hudební scénu.

Šedesátá léta byla unikátní sama o sobě. Byla to doba převratných společenských změn, poválečné prosperity a vzdoru mladých vůči autoritám. Právě tehdy vznikl  nový žánr skvělý na „paření“ s názvem rhytm and blues, populární zejména v Americe. Rolling Stones se stali ryzími představiteli právě R&B – pravým originálem (oproti ostatním, kteří často jen upravili repertoár svých jazzových písní).

Měli štěstí, že téměř hned na počátku své kariéry našli podobně starého manažera Andrew Loog Oldhama, kterého sám Keithem označoval šestým Stonem. Miloval jejich hudbu a chtěl aby byli číslo jedna – všude se je snažil procpat, sháněl jim kontakty, vystoupení... již tehdy předbíhal, a prý stále předbíhá, svou dobu.

V článku publikovaném v prestižním časopise o hudební scéně New Record Mirror – konkrétně 11. května 1963 na sebe kluci prozradili, proč nehrají žádné vlastní písničky.

„Konec konců,“ říkají, „dokážete si představit, že by rhytm and bluesovou písničku složil Brit? Byl by to propadák.“

Jejich projev byl dle Normana Joplinga, autora výše zmíněného článku, jenž se stal mezníkem v hudební publicistice Stones a pomohl jim rozjet kariéru, zcela originální a velmi působivý. Jejich hudba prý navenek připomínala rock’n’roll, ale při podrobnějším poslechu byste v jejich písních nic povědomého neslyšeli... jak tehdy asi jejich performance písní znělo? To si můžete poslechnout například zde:

Rolling Stones hned během prvních let své slávy vystupovali, a to často i několikrát, ve vícero různých britských, populárních, hudebních pořadech typu Thank Your Lucky Stars (zaměřujících se na nejnovější nahrávky a nové kapely) nebo třeba Ready Steady Go! 

A byly to právě roky 1963 až 1965 díky kterým se Rolling Stones stali neuvěřitelně slavní, a to nejen ve své rodné zemi, ale brzy i v Americe a zbytku světa. Dopomohli tomu i dva dnes již rovněž světoznámí fotografové, jejichž fotky si spolu s podrobnými informacemi o začátcích kapely můžete prohlédnou v právě nově vyšlé knize nakladatelství OMEGA: Rolling Stones 1963-1965, Na cestě za hvězdnou slávou.

Oněmi fotografy jsou Terry O’Neill, který za svou bohatou kariéru zachytil hvězdy hudebního, ale třeba i filmového nebe, a to od Franca Sinatry po Amy Winehouse nebo prozatím všechny představitele filmového agenta 007 a Gered Mankowitz, který rovněž již přes padesát let pracuje v hudebním průmyslu a od počátku, od svých pouhých 18 let, kdy začínal s Rolling Stones, se specializuje na přední rockové kapely.

První polovinu knihy tvoří fotografie prvního jmenovaného, který se snažil z kluků udělat ikony a známé osobnosti (fotografie jsou z let 1963 a dále) a fotil je všude možně, na veřejných místech (aby si jich lidé všimli), ve studiu, na pódiu, ale i v zákulisí. Oproti tomu Gered Mankowitz, jehož fotografie naleznete v druhé části velkoformátové publikace o 240 stranách, pracoval s kapelou v roce 1965, fotil jejich americké turné (ale jen jeho pracovní část – do soukromí mu bylo manažerem zakázáno vstupovat), a také hned několik jeho fotografií bylo později použito na obaly CD nosičů.

Díky dobovým fotografiím a jejich věcným i vzpomínkovým popiskům se dozvíte, v jakých známých klubech na předměstí Londýna se v 60. letech zpívalo a tančilo, i kde byli „nezkrotní a odlišní“ Rollin‘ Stones objeveni, co si koupili za první peníze, v jakém oblečení vystupovali i chodili v civilu a proč, s jakými písněmi začínali vystupovat na samém počátku své kariéry, jak tehdy vypadali jejich nástroje, fanoušci, jak specificky se museli chovat jejich příznivci na americkém turné či jaké byli jejich neřesti a chutě.

Co víc vystihuje atmosféru doby než tehdejší hudba a fotografie, se všemi úžasnými detaily, které je schopna často vlastně jen mimochodem zachytit?

A to nemluvě o tom, že tehdy ještě nikdo pořádně neuměl připravit scénu pro rockový koncert – správně ho nasvítit, ani ozvučit. Proto bylo pro Gereda Mankowitze nesmírně těžké pořídit kvalitní fotografie, ačkoliv měl volnost v pohybu po jevišti... ale přesto se mu jich dost, jak on sám říká „se štěstím“ podařilo, jak se můžete sami přesvědčit.

I jejich vzezření a vystupování bylo jedinečné. V té době úspěšní Beatles, se kterými kluci z Rolling Stones přátelili (byli podobně staří – něco přes dvacet), vypadali třeba úplně jinak. Lidé je s nimi samozřejmě srovnávali a dokonce říkali, že se je snaží jako „služebně starší“ a úspěšné napodobovat, kopírovat. „Nesmysl. Oni byli upravený, zatímco my ošuntělí. Byli to hodní kluci – my ne.“

Bill Wyman (basová kytara)

Kluci brzy získali image „Nedovolte vaši dceři, aby si vzala člena Rolling Stones“, předváděli, jak postrádají hodnoty jako pořádkumilovnost, poslušnost a dochvilnost, zkrátka byli naprostým protikladem a protiváhou upraveně a úhledně působících skupin typu Beatles. A to se obrovsky osvědčilo, co říkáte?

„Hned jste poznali, že ti kluci jsou něčím jiní. Byli fakt skvělí.“

Terry O’Neill

„Když jsem fotky Rolling Stones poslal svému redaktorovi do novin, rozzuřil se. „Jsou oškliví – sežeň mi pohlednou kapelu, jako jsou Beatles.“

Terry O’Neill

„Nesnažil jsem se být cool. Na to jsem vůbec nemyslel. Myslím, že v okamžiku, kdy o tom začnete přemýšlet, přestanete být cool. Opravdovýho frajera poznám na první pohled.

Keith Richards (kytarista)

„Lidi říkají, že to já jsem stvořil Rolling Stone. Není to pravda. Byli tu přede mnou. Potřebovali jen využít svůj potenciál. Když jsem je objevil, byli to všechno zlí kluci. Já z nich jen dostal to nejhorší.“

Andrew Loog Oldham

„Hudba je jazyk, který nepoužívá konkrétní slova. Mluví prostřednictvím emocí, a jakmile pronikne do morku kostí, už se nedostane ven.“

Mick Jagger (zpěvák a hráč na harmoniku)

Pro úplnost nesmím zapomenout uvést zbylé členy kapely v jejích začátcích. Kromě výše zmíněných a červeně označených jsou jimi: Brian Jones (zpívá vokály, hraje na kytaru a harmoniku), Ian Steward (piano a rumba koule) a Charles Watts (bubeník).