Čtenář z vlaku aneb láska v USBčku

8. 11. 2015 13:07:50
Všichni mají rádi pohádky! Někomu se líbí i ty nejnaivnější určené zejména pro děti, jiným sofistikovanější romantické příběhy. Někdo, kdo má štěstí, třeba dokonce prožije pohádku ve svém vlastním životě...

Každé ráno ve stejném vlaku četl stažené kůže jednu za druhou jednoduše tak, jak mu zrovna přišly pod ruku. Brzy si našel své posluchače. Nechtěl být oslavován, nedělal to pro ně. Chtěl osvobodit těch pár pozůstavších, aby mohli v klidu spočinout s ostatními...

Čtenářem z vlaku v 6.27 je ubohý třicátník jménem Guylain Vignolles, jehož největším břemenem je právě jeho jméno. Přesmička na Vilain Guignol, tedy ošklivý kašpar, se přímo nabízí. Guylain vede nezajímavý život. Spolu s pátou generací Rougeta de Lisle žije v garsonce, ze které každé ráno všední části týdne pokračuje na vlak, odkroutí si pracovní dobu (doslova, někdy i v křečích nad záchodovou mísou) a večer jede zničený vlakem zase domů.

Své zaměstnání nenávidí. Ačkoliv si myslel, že se časem otupí, už při pohledu na betonový plot, za čímž má To své doupě, se mu stahuje hrdlo.

"Mohutné a hrozivé To stálo přímo uprostřed haly. Za více než 15 let v práci se Guylain nedokázal donutit říkat Tomu jménem, jako kdyby tím, že To pojmenuje, uznal jeho existenci, dal k ní tichý souhlas, což v žádném případě neměl v úmyslu. Nikdy nepoužít jeho název, to byla poslední hráz, kterou mezi sebe a to postavil, aby Tomu definitivně neprodal duši.

Nenávidí místo, To, svého tlustého, špehujícího, kárajícího šéfa Félixe Kowalského i hloupého a nedočkavého spolupracovníka Brunnera. Ovšem na vrátnici, kde tráví polední, odpočinkové pauzy, a je tak co nejdál od Toho, má něco jako přítele. Yvon Grimbert je postarší, vznešený vrátný, mluvící téměř výhradně v alexandrinech. Když zrovna nestojí a nerecituje, čte si je, či zapisuje své vlastní.

"Zde řada řidičů již poznala můj hněv,

přijeďte včas a budu beránek, ne lev,

Nu, složte ten náklad a zažeňte svůj strach,

to, co vás zdrželo, ať vezme odsud prach."

Jednoho chladného březnového jitra si Guylain při sklápění sedačky ve vlaku všimne malé, červené věcičky. Je to USB flash disk. Strčí si ho do kapsy a nedočkavostí se třese přes celou pracovní dobu až do večera, kdy konečně doma zastrčí úlovek do počítače. Nejdříve ucítí lehké zklamání. Složka s názvem Nová moc neslibuje. Její obsah mu ale (ale i jí) změní život. A nemyslím tu flashu...

Román autora složitého jména - Jean-Paul Didierlaurent - nepostrádá typický francouzský humor. Děj je vcelku napínavý a má dobrý spád. Je zde několik pěkně vykreslených, originálních postav. Díky "staženým kůžím" a obsahu USB vlastně čtete hned několikero odlišných děl a žánrů - od kuchařky, přes erotiku až po osobní deník. Příběh je ve výsledku novodobou pohádkou o princi na bílém koni, až na to, že ten princ a kůň je spíš intelektuál s rybičkou :).

"Tetičkismus číslo 5, nejkratší a můj nejoblíbenější: Moč a miř."

77 %

Autor: Tereza Špetlíková | neděle 8.11.2015 13:07 | karma článku: 4.62 | přečteno: 236x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Kde domov můj: Příběh hymny

Známe ji všichni. Od vzniku Československa, které mělo nedávno krásné, kulaté výročí „narození“, je naší oficiální slavnostní skladbou, i když jako píseň existuje již od prosince 1834. Teprve před několika dny ale vyšla hymně...

9.11.2018 v 16:33 | Karma článku: 7.94 | Přečteno: 230 | Diskuse

Tereza Špetlíková

I TY můžeš být policistou!

Tramtadadááá!... Na vědomost se dává, že po hasičích k nám dorazili policajti! A ti se nás drží už hezky dlouho. Naštěstí i o nich vymyslelaZuzana Pospíšilová originální, kratičké pohádky ideální třeba jako čtení do postýlek.

7.11.2018 v 8:18 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 266 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Padělatel Adolfo Kaminsky

Když budu hodinu spát, třicet lidí zemře... Životní příběh pravých hrdinů zůstává často utajen. Oni sami nemají potřebu ho vyprávět. Naštěstí existují zvídavé dcery.

12.10.2018 v 8:11 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 352 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Láska, co přežila místo, kde přežívala jen smrt

Skutečný příběh slovenských Židů, kteří se rozhodli za každou cenu přežít peklo, je další z mnoha fascinujících ukázek nezdolného charakteru a obrovské touhy po životě.

5.10.2018 v 11:10 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 424 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Čisté radosti mého života

Stejnojmennou knihu Jana Šmída jsem četla minimálně před čtvrtstoletím. Na obsah si vzpomenu velmi mlhavě, název mi utkvěl v paměti.

20.1.2019 v 22:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Štěňátka pejsátka (básnička... infantilní)

.........................................................................................................................................................

20.1.2019 v 17:25 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 158 | Diskuse

Barbora Kubantová

Cestování za studiem do Brna

To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.

20.1.2019 v 15:41 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 459 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Tajnosti schované do šuplíku (Ohně už hoří)

Někdy se mi srdce sevře, někdy se mi zatají dech, někdy se mi zasteskne, někdy napíšu tajně do šuplíku...

20.1.2019 v 9:43 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 271 | Diskuse

Marek Ryšánek

Jak v životě měnit vodu ve víno.

dnešní evangelijní příběh se odehrává na svatbě. Svatba patří k radostným událostem lidského života. Židovská svatba v té době byla zvlášť velikou oslavou. Bylo tehdy zvykem, že trvala sedm dní.

19.1.2019 v 23:49 | Karma článku: 7.45 | Přečteno: 150 | Diskuse
Počet článků 170 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 373

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 

Najdete na iDNES.cz