Hausfrau aneb Žena domácí – recenze

2. 06. 2016 17:11:28
„Au“ je citoslovce, které mě napadlo jako první, a to ihned, co jsem dočetla. Teď, později, kdykoliv si vzpomenu na to, co přišlo na závěr, mám husí kůži...

Hausfrau, mimořádný debutový román autorky Jill Alexander Essbaum patří bezpochyby k dílům, která mě v poslední době nejvíc oslovila. Příběh mě chytil hned na prvních stranách. Ze začátku mě ohromně bavil. Říkala jsem si: „Ta si ale užívá!“ nebo „Je neposlušná!“, s čertovskými jiskřičkami v očích. Možná jsem se v jejích myšlenkách, ale zčásti i v jejím konání dokonce lehce poznávala. To se ale postupem času měnilo. Její život už se mi přestával zdát legrační, napětí se stupňovalo, až to najednou přešlo v drama, které v závěru naprosto šíleně vyvrcholilo...„Au!“

Hlavní hrdinka, Američanka Anna, vede zvrhlý život. Ten tajný. Oficiálně je poslušná, i když dost osamělá matka tří dětí, manželka odtažitého Švýcara a snacha „nezavděčitelné“ tchýně. Jaká je ale doopravdy? Co skrývá nebo nevidí u sebe samé?

"Když si člověk nevybere, tak si vlastně vybral, ne?"

Autorka knihy se skvěle vcítila do podstaty hlavní hrdinky a ani na chvíli nezapomněla, kým je (že by skrytá autobiografie?). Její dokonale pasivní přístup se odráží ve veškerém jejím jednání. Třeba i v prostém uposlechnutí ve zdvořilostně nabízeném "posaď se". Anna je odevzdaná. Alespoň si to myslí. Někdo s ní flirtuje? Svádí ji? Tak jo. Souhlasí. Neprotestuje a spolupracuje.

"Tak co si dáváš, když máš chutě?"

No ne, ten chlap v tom ale umí chodit, pomyslela si.

"Na co?"

Popis Annina žití života je velmi sugestivní. Jejím vyprávěním se prolínají její rozhovory s psychiatričkou, které jsou velmi poučné. V knize bylo hned několik takových, které jsem si poznačila, abych se k nim mohla později vrátit:

EXISTUJE ROZDÍL mezi hanbou a pocitem viny?“ nebo JAKÝ JE ROZDÍL mezi touhou a potřebou?“

Žijete s ní její osamělý, a zároveň společenský život, který je zábavný i smutný zároveň, a tak nějak tušíte, že to nemůže mít dlouhé trvání. Jen nevíte, kam se to vyvine a kde se vlastně stala chyba, protože člověk se do jejího stavu „pasivní beznaděje“ musí kvůli něčemu dostat (nebo ne?). Ale jsem si jistá, že to, jak to skončí, předem tušit nebudete a nejspíš vám, stejně jako mně, unikne i to tiché, byť velmi reálné volání: „Pomoooc...“. Na všechno přijdete, až už bude pozdě. Stejně jako já. Stejně jako Anna. Zbyde vám jen ta husí kůže...

98 %

Autor: Tereza Špetlíková | čtvrtek 2.6.2016 17:11 | karma článku: 14.67 | přečteno: 1017x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Chladnokrevně

Tentokrát možná ne tak překvapivé v závěru, ale zato emočně náročné, a to i v průběhu. Všichni víme, jak to může dopadnout, když se dívka zaplete se špatným hochem (někdy i opačně), ale až tak fatálně to končí snad jen málokdy...

24.2.2019 v 9:50 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 270 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)

Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.

21.1.2019 v 19:06 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 228 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Kde domov můj: Příběh hymny

Známe ji všichni. Od vzniku Československa, které mělo nedávno krásné, kulaté výročí „narození“, je naší oficiální slavnostní skladbou, i když jako píseň existuje již od prosince 1834. Teprve před několika dny ale vyšla hymně...

9.11.2018 v 16:33 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 242 | Diskuse

Tereza Špetlíková

I TY můžeš být policistou!

Tramtadadááá!... Na vědomost se dává, že po hasičích k nám dorazili policajti! A ti se nás drží už hezky dlouho. Naštěstí i o nich vymyslelaZuzana Pospíšilová originální, kratičké pohádky ideální třeba jako čtení do postýlek.

7.11.2018 v 8:18 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 271 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Bursa

Marie se nemyje

Marie, Marie, ta se ráda nemyje, vana plná vody, či sprchový kout, jedno velké utrpení, pouze sprostý časožrout.

24.3.2019 v 11:15 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 309 | Diskuse

Pavel Hewlit

Erbenova Kytice má novou baladu

Tedy zatím krátkou, ale jsou to první kapičky, jež by mohly spustit delší déšť. Báseň byla nalezena v pozůstalosti paní Saratové z Telče. Nyní se už jenom očekává, kdy spustí /nebo ne/ hotovou revoluci. Podle mého nespustí nic.

24.3.2019 v 9:05 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 276 | Diskuse

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Věčně unavený Osmdesátka

Na kraji Brna byl velký areál, kde parkovaly kamiony a také spousta žlutých autobusů. Některé jezdily do Prahy, některé jezdily do Ostravy, jiné zase do Zlína.

24.3.2019 v 8:33 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 279 | Diskuse

Luboš Vermach

Jak se sl. Gregorová dostala na školu, kam neberou dyliny

Ironií je, že ji ve stejné době jedna sbalila. Tak už to bývá, že se protiklady přitahují, byť ani tady neplatí okřídlené úsloví vždy a ve všem. Něco ale mají společného. Jsou mladí, krásní a svět jim leží u nohou.

23.3.2019 v 16:59 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 854 | Diskuse

Jaroslav Bursa

Čas nepočká

Čas letí jako bláznivý, jednou se loudá, hned zas je horlivý. Hodinové ručičky, po ciferníku závodí, ta velká s malou, co chvíli se prohodí. Lidé stále někam spěchají, na tikot hodin vůbec nedbají.

23.3.2019 v 16:10 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 172 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 374

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 

Najdete na iDNES.cz