Muriel Barbery: S elegancí ježka

3. 07. 2016 6:00:00
„Žiješ? Umřeš. To jsou následky." ... Určitě to znáte. Jsou věci, co se jeví být právě takové, jaké se od nich očekává, ale... co když jsou trochu, nebo dokonce úplně jiné?

„Poznáváme jen ideu světa, již si vytváří naše vědomí."

Stejné je to i s lidmi. Máme zažité jisté stereotypní představy, tzv. archetypy, o lidech, kteří vykonávají určité povolání. Ale musejí tací být? Nebo jinak řečeno: Jsou tací alespoň někteří z nich?

Renée, jedna z hlavních postav příběhu, je typická domovnice. Tedy alespoň v očích honosného činžovního domu číslo 7 v ulici Grenelle. Je od pohledu nepříliš inteligentní, znuděná, nosí nepadnoucí šaty a nemožný účes, na dotazy odpovídá s předstíranou, ale snadno popiratelnou úslužností v hlase, a podle toho s ní také obyvatelé jednají.

Renée, „soustavně nevěrná svému archetypu”, má jen jednu jedinou přítelkyni jménem Manuela, která „aniž by o tom věděla, je zrádkyní archetypu portugalské ženy v domácnosti”, „je pravou nefalšovanou aristokratkou, která netrpí nenávistí, protože to tak má vepsané ve svém srdci...”, „je obyčejná žena, kterou ani dvacet let promrhaných utíráním prachu u cizích lidí nepřipravilo o eleganci...” Tyto dvě „spolu ve volných chvílích vzájemně probírají otázky kulturního smyslu interiérových dekorací...”

Manželky bohatých obyvatel domu, ale i sami milostiví pánové Renée alias "paní Michelovou" sem tam o něco požádají, ale ve způsobu i chybějícím poděkování je znát jejich odměřenost, protože oni jsou přeci něco víc. Až na výjimky, jakou je třeba Paloma Josseová.

„...proč žít? Sledovat okamžiky, které umírají..."

Mladičká, nadprůměrně inteligentní dvanáct a půl roku stará slečna jménem Paloma nechápe, jaký má život smysl. Plánuje proto sebevraždu. Nerozumí si se spolužáky, před kterými musí neustále předstírat, že je hloupější než ve skutečnosti je, nesnáší svou starší, očividně prostoduchou sestru Kolombínu, o mamce už ani nemluvě.

„Šťastné rodiny jsou šťastné všechny podobně, nešťastné jsou každá vlastním způsobem"

Ty dvě, ač je dělí společenské postavení i věk, jsou si vlastně dost podobné. Což je dojemné i sympatické zároveň. Že by na věku skutečně nezáleželo?

„Umění je život... ale v jiném rytmu."

Příběh s originálním názvem S elegancí ježka je vskutku velmi zdařilým počinem, a to jak obsahem, tak formou. Každá věta je propracovaná, plná nápaditých obratů, poezie i filozofie a smysluplná. Překlad do češtiny je velmi kvalitní. Knihu jsem poslouchala v excelentním načtení Taťjany Medvecké a Lucie Pernetové. Příběh ze svého pohledu vyprávějí střídavě René (Taťjana) a Paloma (Lucie). Obě herečky odvádějí skvělou práci. Hodně mě překvapila zejména Lucie Pernetová, jejíž hlas se k mladé postavě Palomy skvěle hodí a herecký um z ní tryská v každé druhé větě.

Audiokniha se mi velmi líbila a určitě ji mohu doporučit všem, třeba jen pro ten příjemný poslech... A abych nezapomněla, určitě se i pobavíte...

„Pán "přivedl jsem na svět neštovici" řekl..."

A k tomu ten srdcervoucí konec, ach...

PS „Pravda nemá nic raději než jednoduchost pravdy."

85 %

Autor: Tereza Špetlíková | neděle 3.7.2016 6:00 | karma článku: 14.99 | přečteno: 198x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Chladnokrevně

Tentokrát možná ne tak překvapivé v závěru, ale zato emočně náročné, a to i v průběhu. Všichni víme, jak to může dopadnout, když se dívka zaplete se špatným hochem (někdy i opačně), ale až tak fatálně to končí snad jen málokdy...

24.2.2019 v 9:50 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 279 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)

Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.

21.1.2019 v 19:06 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 233 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Kde domov můj: Příběh hymny

Známe ji všichni. Od vzniku Československa, které mělo nedávno krásné, kulaté výročí „narození“, je naší oficiální slavnostní skladbou, i když jako píseň existuje již od prosince 1834. Teprve před několika dny ale vyšla hymně...

9.11.2018 v 16:33 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 254 | Diskuse

Tereza Špetlíková

I TY můžeš být policistou!

Tramtadadááá!... Na vědomost se dává, že po hasičích k nám dorazili policajti! A ti se nás drží už hezky dlouho. Naštěstí i o nich vymyslelaZuzana Pospíšilová originální, kratičké pohádky ideální třeba jako čtení do postýlek.

7.11.2018 v 8:18 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 272 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

Hokejový táta 8 – setkání s Dominátorem.

O přestávce už jsem s tatínky konverzoval.Tedy spíš jsem poslouchal, jak jejich kluci trénují. Jeden měl doma branku, jiný branku s plachtou, další střeleckou desku. „To já jsem klukům postavil tělocvičnu,“ dodal jsem skromně.

22.5.2019 v 10:35 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jan Sviták

Generátor: Pilulka, celek

Rád píši povídky. Proto si nechám čas od času vygenerovat dvě náhodná slova a napíši o nich 500 - 1000 slov. Pokud rádi čtete povídky, sledujte můj blog :)

21.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Alena Vachtová

Kavárna bez placení

1. kapitola STRACH má sice velké oči, ale tyhle byly ďáblovy. Odešla jsem bez placení a teď budu na útěku

20.5.2019 v 17:53 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jakub Kouřil

Ulita

Za devatero listy a desatero stébly trávy se ukrýval domeček. Nebyl to domek s okny, závěsy a květinami. Na zemi se leskla ulita hlemýždě. Tedy skořápka se neblýskala, ale kapka rosy, která na špičce uvízla.

20.5.2019 v 12:31 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 87 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Příliš vzdálená toaleta

O tom, co vše se může přihodit, když urgentnost veskrze lidské velké potřeby přejde ze stavu „nutno vyhovět“ do stavu „nelze nevyhovět“ a není přitom „kde vyhovět“.

19.5.2019 v 19:01 | Karma článku: 33.93 | Přečteno: 1189 | Diskuse
Počet článků 172 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 377

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 

Najdete na iDNES.cz