Ty tam jsou doby, kdy děti nosily jen to, co jim maminka ušila nebo přešila po starších sourozencích či jiných členech rodiny. Pryč je čas, kdy byl šicí stroj výbavou téměř každé domácnosti.
Ale není tomu vůbec tak dávno, jak by se mohlo zdát. Jeden šlapací Singer, stejně jako většina jejích vrstevnic, vlastnila ještě má prababička Magdaléna (ročník 1904) a mít doma šicí stroj se vlastně „nosilo“ i celé dvacáté století, jelikož za socialismu, pakliže jste chtěli něco pěkného a hlavně originálního, vám nic jiného, než sehnat německou Burdu a zasednout k mašině (tehdy frčely veritasky) ani nezbývalo. Dnes je situace jiná, konfekčního oblečení pro děti i dospělé je nepřeberné množství v různých cenových hladinách. Přesto si ale i dnes někteří - a mně se zdá, že se jejich počet neustále zvyšuje - chtějí sami šít. Otázka zní proč?
Důvodů se nabízí hned několik. Co se týče dětských věcí, ty hezké, „značkové“ stojí majlant. Pokud tedy nechcete nakupovat JEN levnou, nepříliš hezkou, i když snad poměrně, co se kvality týče, ucházející konfekci v Lidlu nebo v Kiku, jako to dělá mnoho jiných, a zároveň nechcete za jedny tepláčky zaplatit 500 Kč i víc (v Zaře nebo v Lindexu žádný problém), můžete si je zkusit ušít doma! Kromě kvalitního materiálu (který si sami vyberete a nakombinujete) a s trochou cviku i kvalitního provedení získáte originál, který jste navíc vytvořili s láskou a SAMI (a ne nějaký chudák v potu tváře v Číně). V případě dospělácké konfekce je situace podobná, ale přidává se ještě fakt, že mnohým z nás prostě konfekce nesedí (máme výjimečné tvary) nebo nejsme, i přes záplavu všemožných „hadrů“, co máme k dispozici na celosvětovém trhu (nejen v prodejnách, ale i přes internet), schopni nalézt to, co si představujeme.
A proto vznikají krásné knihy o šití pro děti i dospělé a pravidelně vychází časopisy se spoustou zajímavých střihů! Jednou z takových knih je i únorová novinka nakladatelství GRADA s názvem Střihněte dětem na šaty od Lenky Velebové, která již dříve vydala podobnou knihu pro dospělé (Střihněte si na šaty, 9/2016). Tato kniha se zabývá konstrukcemi oděvních střihů pro děti od 0 do cca 15 let (konfekčních velikostí 56 -164). Abychom si správně rozuměli, autorka pro vás nepřipravila žádnou střihovou přílohu jako většina, ale učí vás, krok po kroku, jak si sami můžete střih narýsovat. A to je další posun vpřed k ideálu oblékání!
Jak autorka hned v úvodu zmiňuje, pro konstrukci dětských střihů je třeba dokonalé znalosti tělesného vývoje dětí a jejich potřeb. S ohledem na ně je třeba volit vhodné střihy (malým miminkům nedávat druky na záda, dětem všeobecně nedělat úzké otvory na hlavičku) i materiál (STOP umělotinám). Abyste byli schopni vytvoření jednoho ze střihů v knize, budete potřebovat pár pomůcek na rýsování (třikrát hurá za návrat do školních lavic!) a dítě ochotné spolupracovat :). Ba ne, i pro takové, co se nechtějí nechat měřit, můžete šít, jelikož autorka v závěru připravila krásnou tabulku s rozměry téměř všech tajemných zkratek typu BHS, PDO, ZDO, OH, OP, ŠZ apod.
Jelikož můj syn (skoro 2 roky, vel. 92 - 98) zrovna potřeboval nějaké legínky/tepláky, řekla jsem si, že mu zkusím „zkonstruovat“ právě ty. Povolala jsem tedy pravítko s ryskou, kalkulačku a střihový papír a šlo se na to! Vybrala jsem raději větší velikost a neměřila jsem (až na výjimky), ale použila údajů z velikostí tabulky. Oproti původnímu strachu se mi pracovalo dobře a postup krok za krokem nebylo těžké dodržet a střih vytvořit (během volných chvil rána a dopoledne). Poté jsem dle našpendleného střihu na látku jednotlivé části vystřihla, a chtěla zasednout ke stroji. Nutno říct, že jako začátečníkovi (seděla jsem u stroje asi 5x) mi chvíli trvalo, než jsem vymyslela, který díl ke kterému přišít, jelikož tyto údaje v knize nejsou. Potom jsem také trochu váhala, jak legíny „zakončit“ v pase, protože postup rovněž chyběl (až nyní jsem si všimla části „Tipy pro realizaci modelu“, kde je alespoň slovně uvedeno, že je vhodné použít gumu nebo pasový límec, ale to myslím začátečníkům mnoho neřekne). Já jsem si nakonec poradila tak, že jsem vytvořila v pase tunýlek, a tím provlékla gumu.
Přesto jsem se ale se střihem i šitím bez větších problémů poprala a legíny ušila! Kromě toho, že jsou mu ještě velké (což se dá snadno upravit – například stačí jen u dalších vynechat přídavky na švové záložky), jsem celkem spokojená a můžu bez obav střihnout do něčeho krásnějšího :). Tak se toho nebojte a Střihněte dětem na šaty! Věřím, že vás to bude bavit a dětem sedět!
95 %
