Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Používejte správná slova ve správný čas

2. 05. 2017 10:51:59
„Roberte, proč jsi mi zapomněl zavolat? Copak si nic nezapamatuješ?“ nebo „Štve mě, že jsi mi nezavolal.“ Jaký způsob komunikace je podle vás vhodnější? Zjistěte 5 pravidel efektivní komunikace

Všichni to známe. Něco se nám nelíbí a chceme to říct, ale z předchozích zkušeností víme, že to snad ani nemá smysl. Zase by to skončilo tak akorát hádkou. Nebo jiná situace, nějaká věc je neustále vytýkána vám a vy se přirozeně bráníte anebo, což je stejně nevhodné, jste na verbální reakci už rezignovali, jelikož v tu chvíli se zlobíte či víte, jaká bude reakce na „vaše výmluvy“. Možná se ale dá komunikovat jinak a začít musíme jak jinak, než od sebe.

„Všichni jsme nastaveni reagovat na fyzický či verbální útok okamžitě. Každý má v sobě naprogramovaný syndrom útoku či útěku, který okamžitě zaplaví krevní systém adrenalinem. Tento program není naše volba. Během několika vteřin jsme připraveni buď bojovat jako šílení, nebo utíkat jako o život. Naše srdce a svaly jsou připravené k akci, ne k přemýšlení.“

Konflikty ale podrývají citovou důvěru a životní mízu každého vztahu. Je proto vhodné se jim vyhnout. Vaše potřeby či pocity lze sdělit i jinak, aniž byste druhé zraňovali anebo jim něco vyčítali.

Je třeba se řídit pětipravidly“, jejichž porušení má nevyhnutelně negativní důsledky (naši frustraci, napětí či roztrpčení), ale jejichž dodržováním dosáhneme obrovských zisků.

PĚT PRAVIDEL EFEKTIVNÍ KOMUNIKACE

  1. Rozhodněte se předem, čeho chcete dosáhnout.
  2. Řekněte jen to, co potřebujete říct, a nic víc (např.: „Bylo to hezké (tady to mělo skončit), a ty si nebyla ani tak kyselá, jako obvykle.“
  3. Nedávejte otázky, na které neexistuje skutečná odpověď (typu: „Proč jsi zase nechal majonézu venku?“).
  4. Nevyčítejte: žádné kritizování, obviňování, trestání ani ponižování.
  5. Buďte vždy připraveni skončit, když se situace příliš vyhrotí (myšleno skončit spor či diskuzi).

Stále nevíte, jak byste to měli správně říct resp. říct to jinak? Zajímali by vás různé scénáře situací, které se často v mezilidských vztazích opakují s návodem, jak vhodně odpovědět či jak rozhodně nereagovat? Naleznete je spolu se všemi výše naznačenými moudry v knize Řekni to jinak Carla Alaska, amerického psychoterapeuta s dvacetiletou praxí, který je zkušenostmi i časem přesvědčený o jejich funkčnosti a správnosti.

Jen 10 % šťastlivců se narodí s vrozenou schopností dobře promluvit v jakékoliv situaci bez ohledu na její náročnost. A pak jsou tu všichni ostatní. Sama jsem vyrostla v rodině, kde se často kritizovalo a pochvaly a uznání se považovaly za zbytečné nebo se podávaly s úsměškem či sarkasmem (tento stav bohužel trvá). Podobně to měl v dětství i sám autor. A tak v této knize sestavil několik scénářů partnerských rozepří i dalších obtížných situací při výchově dětí či situace vznikající na pracovišti a nastínil jejich správná řešení. Kromě knihy Řekni to jinak napsal autor ještě knihy Emoční balast (Portál, 2014) a Beyond Blame (Jak přestat s výčitkami, česky prozatím nepublikováno).

Lidé si často myslí, že kritizováním, zvlášť u dětí, vedou své bližní účinně k odpovědnosti. Bohužel to je mylné přesvědčení. Za pomoci kritizování, obviňování či dokonce ponižování rozhodně v druhých nepodporujeme! svědomitost a píli. Sami víte, jak se cítíte, jedná-li s vámi někdo tímto způsobem. Je to jen špatně naučený, ale naneštěstí hojně přebíraný scénář, který dělá akorát zle a hlavně ničí vzájemné vztahy. Já osobně se považuji za poměrně emočně inteligentní bytost. A priori nemám ve zvyku ostatní kritizovat, hodnotit ani na ně útočit. Myslím si, že jsem tolerantní, avšak například nejsem schopná správně reagovat na útoky jiných směřované na mě anebo vyjádřit správně své potřeby či pocity. Často raději mlčím a trápím se nebo naopak mluvím moc, ale vlastně už ani ne k tématu.

Co jsem si z knihy vzala já, je informace, že lze druhým vysvětlit své pocity i potřeby tak, aby to nepovažovali za nepříjemné, a aby je to zároveň neprovokovalo. Také že je potřeba se zamyslet na tím, jaké jsou mé dlouhodobé cíle, a tam svou veškerou (verbální i neverbální) komunikací směřovat – resp. jednat strategicky, vhodně vyjadřovat, co chci a nenechat ze sebe dělat něčí rohožku. Což souvisí i se schopností uvědomit si vlastní cenu nebo toho, co je pro mě samotnou dobré či alespoň lepší. Když je například druhá strana rozhodnuta vzájemný vztah opustit, není třeba plýtvat energií, časem i emocemi. Jednoduše, vzájemná komunikace je velký a mocný nástroj a jeho správné ovládnutí je nesmírně obtížné. Avšak můžeme se alespoň trochu trénovat v jeho správném používání. Jedná se o umění, které se lze naučit.

Na závěr uvádím příklad následování dlouhodobého cíle výkonného ředitele mezinárodní neziskové organizace v praxi:

Tazatel mu položil ošemetnou osobní otázku: „Jak byste zareagoval, kdyby vaše žena řekla: „Sluší mi tohle?“

Bez zaváhání odpověděl: „Řekl bych: ,Miláčku, vypadáš báječně.‘“

„Ale co kdyby jí ty šaty neslušely? To byste jí lhal?“

„Nikdy nezapomínám, o co mi jde,“ odpověděl ředitel. „Co se týče mé ženy, jde mi o to ji potěšit.“ Lišácky se usmál. „Naštěstí je krása v očích pozorovatele. Na to také nikdy nezapomínám.“

Buďme na sebe hodní a k sobě vzájemně milý. Máme se rádi, tak si prosím neničme vztahy, život ani dobrou náladou nevhodnou komunikací, zvlášť v kruhu nejbližších.

Autor: Tereza Špetlíková | úterý 2.5.2017 10:51 | karma článku: 12.18 | přečteno: 440x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 191 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.70 | Přečteno: 303 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Dubánci – příběhy jednoho roku

Žijí v lese, samozřejmě tam, kde rostou duby. Ty čepičky, které pod nimi můžete najít, patří právě jim. Komu? No přece dubánkům! Skvělým bytostem, se kterými si můžete užít hromadu legrace...

2.11.2017 v 10:34 | Karma článku: 5.58 | Přečteno: 154 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Pod maskou... se skrývá co?

„Tajemství neexistují, všechno nakonec vyjde najevo, všechno.“ Někdy si říkám, kéž by to tak bylo... každopádně v tomto příběhu pravda „vítězí“. Do čeho se náš hrdina se zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách...

24.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 3.10 | Přečteno: 113 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Andrea Hynková

Pětiminutové kalhotky

Málo, co je tak ponižující, jako roztáhnout nohy před cizím chlapem bez toho, abyste v sobě měli půl druhé flašky vína. A co teprve, když je Váš gynekolog Váš ex-tchán.

23.11.2017 v 14:00 | Karma článku: 38.39 | Přečteno: 11252 | Diskuse

Karel Stryczek

Holky americké, které vidí obtěžování jinak, než jak vykreslují hlavní zprávy

Amerika není jen Hollywood, politika a velký byznys, kde se točí pytle peněz a kde mocní žádají protislužby za lukrativní role nebo pozice ve firmách a státních orgánech.

23.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 1604 | Diskuse

Hanka Lukavská

Fitko pro ženy a pět Tibeťanů

Tento článek jsem psala původně jako PR pro jedno ženské fitko. Ano, je inspirovaný mou skutečnou návštěvou "obojetné" posilovny. Ano, některé věci se opravdu staly. Ale to s těmi ponožkami jsem si fakt vymyslela...

23.11.2017 v 9:26 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 599 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Sebevědomí

Potkali jste někdy někoho nezdravě sebevědomého? Příliš pyšného, nebo naopak nezvykle pokorného? Když potřebujete vědět, jaký skutečně je, může vás jeho sebevědomí jen zmást. Jak tomu předejít?

23.11.2017 v 9:04 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 212 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 504 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 5.57 Průměrná čtenost 337

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.