Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mlsné čtvrteční Večery v Umbrii

20. 06. 2017 7:55:43
Okouzlující... To je myslím to správné slovo, kterým začít. Úžasně stravitelné a navíc typicky letní čtení nabízející mnohem víc než jen vyprávění jedné starší ženy (přistěhovalé americké šéfkuchařky Marleny de Blasi), ...

...jejímž prostřednictvím zažijeme lásku i odmítnutí, pocítíme sílu i tíhu mateřství, ochutnáme pokrmy prosté i ty, které vyžadují dlouhou přípravu, a zejména si necháme pohladit duši čerstvými listy olivovníků a chuťové pohárky zaskotačit s mladým či starým umbrijským vínem... Každému podle jeho volby.

Příběh knihy Večery v Umbrii se z valné části odehrává v romantickém historickém městečku Orvieto, jež leží na plochém temeni velkého bloku sopečného tufu.

article_photo

V jeho okolí se pěstuje vynikající víno, o čemž se mnohé dozvíte i v knize. Umbrie, ve které se Orvieto nachází, je název vnitrozemského kraje ve střední Itálii (sousedí například s Toskánskem), což je důležité jak pro představu místa, kde se vše odehrává, tak pro pochopení místních zvyklostí i gastronomie. Kniha volně navazuje na autorčino předchozí dílo, bestseller s názvem Tisíc dnů v Toskánsku, jehož obsah mě už jen podle anotace velmi láká... Je to začátek tohoto krásného příběhu, tohoto krásného života, který pro nás Marlena de Blasi zaznamenala...

Anotace knihy Tisíc dnů v Toskánsku

Ve vesnici San Casciano dei Bagni uzrává nad báječným jídlem přátelství. Právě sem se vydává americká šéfkuchařka Marlena de Blasi se svým benátským manželem Fernandem hledat ty pravé ingredience dobrého života. Dvojice odjíždí z Benátek - vybavená větším množstvím odvahy a nadšení než finančních prostředků - žít v kraji starých olivovníků a horkých etruských pramenů, v malém městečku mezi Toskánskem, Umbrií a Laziem se dvěma sty obyvatel. Nastěhuje se do primitivně zrenovované bývalé stáje bez telefonu, ústředního topení, s malinkou kuchyňkou postavenou na místě žlabu, a brzy se spřátelí s Barlozzem, neoficiálním vesnickým vůdcem. Barlozzovo vyprávění a bohaté znalosti místního folkloru je - i nás seznamují hlouběji s duší Toskánska. V Barlozzově doprovodu navštíví sezonní slavnosti a ochutnají čerstvě vylisovaný olivový olej nakapaný na krajíc opečeného venkovského chleba i na oleji osmažené cukinové květy pokropené vodou s mořskou solí. Objeví venkovské osterie, kde se vaří podle toho, co se toho dne sklidilo, případně ulovilo. Doprovázíme je při sklizni kaštanů, vinobraní, při výpravě za lanýži, a v prosinci s nimi budeme na starých olivovnících otrhávat olivu za olivou. Barlozzo je ochotně zasvěcuje do místních tradic, starými bylinnými lektvary počínaje a toskánským zemědělstvím konče; ale také má svá tajemství, a jedno z nich se týká vesnické krásky Floriany.

Večery v Umbrii pokračují v podobném módu, fungují na podobných zákonitostech a okrajově staví na ději předchozího díla. Kniha Večery v Umbrii se skládá z krátké předmluvy, čtyř hlavních částí, z nichž každá je věnována jedné ženě, pak následuje doslov a nakonec recepty. Je psána zvláštním, vlastně „nijakým“ stylem - je to jen volně plynoucí proud vzpomínek a zážitků, vyprávění ze života. Jak nás do obrazu uvádí Předmluva, každý čtvrtek večer se čtyři místní ženy – Miranda, Ninuccia, Paolina a Gilda - spolu s Marlenou a povětšinou i mnohými dalšími setkávají u večeře. Nejmladší je dvaapadesát, nejstarší lehce přes osmdesát. Ženy spolu nejen připravují jídlo, ale také spolu probírají své životní osudy. Každá z nich má za sebou odlišnou a většinou ne zrovna snadnou cestu. Zažily si každá své, ať už se svými rodiči či s rodiči partnera, s opatrovníky v klášteře, s dětmi vlastními i cizími, s milenci, přáteli či samy se sebou, se svou samotou. Osobní zpovědi každé z nich jsou silné a poutavé. A co víc, v jejich obměnách se nachází i něco z každé z nás. Punc originality a onu správnou atmosféru vyprávění dodávají italská slovíčka, zvolání nebo celé, krátké věty.

„Co to chystáš?“

„Un Soffritto. Pancetta, sádlo, rozmarýn, česnek, cibule, feferonka, červené víno, rajčata. Podávané na chlebu. Takový malý předkrm.“

„A v té druhé pánvi?“ Ukázala jsem na malou otlučenou pánev na zadním hořáku.

„To je to samé. Jen s trochou masa.“

„Jakého?“

Cosa c’era, c’era. Co bylo, to bylo.“

Je jasné, že tyto zralé, životem velezkušené ženy a skvělé kuchařky mají co nabídnout, a to zejména nám „mladým“. Z mála vždy vykřešou mnohé. Přinášejí zamyšlení i poučení. Dokáží poradit, ale také rozmlouvají špatnou volbu. Dávají ochutnat sám život se všemi jeho sladkostmi i hořkostmi. Hlavně se spoustou vína a oleje. Já osobně rozhodně vyzkouším Restované těstoviny na červeném víně s hoblinkami 99% čokolády (prý variace ve stylu jednoduchých Aglio Olio e Peperoncino) nebo sedm dní odpočívající kachnu.

Tyto ženy se vzájemně velmi dobře znají, a vlastně se neznají skoro vůbec, jak vyplývá z postupně vyprávěných příběhů. Každá má své jizvy i tajemství. Přesto jsou si oporou a blízkými přítelkyněmi. A jak se vyjádřila Miranda, nejstarší z nich: „Schopnost užasnout nad něčím známým je jeden nesporný dar, který je nám všem pěti společný.“

Svou recenzi bych chtěla zakončit tím, čím autorka knihu uvedla, jelikož přinejmenším pro těchto pět to jistě platí: „Rodina je vytvořena z lásky. Jen v některých případech i z krve.“

85 %

Autor: Tereza Špetlíková | úterý 20.6.2017 7:55 | karma článku: 11.12 | přečteno: 159x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 191 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.70 | Přečteno: 303 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Dubánci – příběhy jednoho roku

Žijí v lese, samozřejmě tam, kde rostou duby. Ty čepičky, které pod nimi můžete najít, patří právě jim. Komu? No přece dubánkům! Skvělým bytostem, se kterými si můžete užít hromadu legrace...

2.11.2017 v 10:34 | Karma článku: 5.58 | Přečteno: 154 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Pod maskou... se skrývá co?

„Tajemství neexistují, všechno nakonec vyjde najevo, všechno.“ Někdy si říkám, kéž by to tak bylo... každopádně v tomto příběhu pravda „vítězí“. Do čeho se náš hrdina se zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách...

24.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 3.10 | Přečteno: 113 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Pravda bolí

Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

24.11.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 653 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 191 | Diskuse

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 295 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 141 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 5.57 Průměrná čtenost 337

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.