Nesbo zanechal (na sněhu?!) mnoho krve...

4. 08. 2017 10:56:54
Kdybych se měla někdy stát zabijákem, jakým je Olav Johansen, chtěla bych kráčet životem sama. Jak ti moudří a zkušení vědí, sami jsme silnější nebo alespoň méně ohrožení.

Nemají nám koho vzít a zároveň nemáme komu naletět. Samozřejmě nejsilnější hrdinové jsou ti, kdo někoho ztratí, a pak se mstí, ale to bych jednak nechtěla zažít, a potom já raději jednám s klidnou hlavou. Na pomstu mě moc neužije.

Když jsme vlci samotáři (anebo vlčice) jsme schopni lépe plnit svěřené úkoly, a na spoustě věcí nám přitom nezáleží, což je v tomto případě ku prospěchu... Jenomže jakmile se do toho připlete hyena v podobě krásné blondýny, „problém“ je na světě...

Retro noirový diptych Krev na sněhu je prvním dílem série s názvem Krev na sněhu, kupodivu letní novinkou nakladatelství OneHotBook. Tato audiokniha přesně odpovídající své knižní sestře je krátkou (ani ne čtyři hodiny dlouhou), krutě severskou (já vím, je to omšelé, ale zde to sedí) krvavou, drsnou, chlapskou detektivkou. Ale pozor, s hlubokým, psychologickým podtextem. Jejím autorem je světoznámý spisovatel „Holeovek“, hudebník, původním vzděláním ekonom a finanční analytik Jo Nesbø. Oproti slavné sérii s jmenovaným Harry Holem se ale tato kniha, a podle následujícího dílu s názvem Půlnoční slunce tipuji že celá série, neodehrává v současnosti, nýbrž v letech sedmdesátých, a v tomto případě konkrétně v Oslu. Není zde žádný hrdina, který by přežil do dalšího dílu série, ale hlavně, tento příběh má zcela jiný náboj i směr, než Holeovky.

Krví na sněhu to začíná, a taky končí. Jsou tu představy, sny, nezahojené rány na těle i na duši, a nepřekonatelná touha alespoň se pokusit najít si někoho blízkého. Svůj příběh nám vypráví Olav Johansen. Interpretem se mu stal David Novotný, herec Dejvického divadla. Ten nám svým prostřednictvím dává možnost nahlédnout do zabijákovy pošramocené duše. Zvládá to dobře, intonačně s hlasem pěkně pracuje a snaží se hovořit stejně odevzdaně (v osobních záležitostech) anebo naopak rozhodně (v těch pracovních), jako by nejspíš hovořil člověk v jeho kůži. Jako obvykle je zde přítomna i hudební složka. V tomto případě se jedná o klasickou, detektivní znělku podobnou moderním seriálům, skrývající tajemno a napětí. Opět si ji ale moc často neužijeme, objevuje se jen na začátku, popřípadě konci některých kapitol. Ale není špatná. Režisérem této audioknihy byl olomoucký rodák Michal Bureš, můj velmi oblíbený „řídící“, který mě snad ještě svým pojetím nezklamal, ačkoliv obsahově bych mohla jmenovat oblíbenější (audio)knihy, než je Krev na sněhu (možná známka, že nejsem chlap?)

Detektivku jsem označila za „chlapskou“, protože mi tak připadá napsaná. Žádné složité věty, naopak spíš strohý způsob vyjadřovaní i uvažování, rychlé a jasné rozhodování, zásady, málo problémů k řešení. Pak do toho ale vstupuje ona, ta žena mrcha (anebo oběť?), a klid, dřívější spolehlivost a rychlost při plnění úkolu je ta tam. A následně přichází jednání na vlastní pěst mající nečekané následky, kvůli kterým se (opět bez zbytečných řeší) všichni okamžitě rozhodnou hrát novou hru... On, drsný a bezcitný zabiják (anebo ne?) přece ale má dobrou duši. Jen se k ničemu jinému nehodí... kam až dokáže zajít aby „nezabil“ sám sebe?

75 %

Autor: Tereza Špetlíková | pátek 4.8.2017 10:56 | karma článku: 6.31 | přečteno: 304x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Chladnokrevně

Tentokrát možná ne tak překvapivé v závěru, ale zato emočně náročné, a to i v průběhu. Všichni víme, jak to může dopadnout, když se dívka zaplete se špatným hochem (někdy i opačně), ale až tak fatálně to končí snad jen málokdy...

24.2.2019 v 9:50 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 270 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)

Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.

21.1.2019 v 19:06 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 228 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Kde domov můj: Příběh hymny

Známe ji všichni. Od vzniku Československa, které mělo nedávno krásné, kulaté výročí „narození“, je naší oficiální slavnostní skladbou, i když jako píseň existuje již od prosince 1834. Teprve před několika dny ale vyšla hymně...

9.11.2018 v 16:33 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 242 | Diskuse

Tereza Špetlíková

I TY můžeš být policistou!

Tramtadadááá!... Na vědomost se dává, že po hasičích k nám dorazili policajti! A ti se nás drží už hezky dlouho. Naštěstí i o nich vymyslelaZuzana Pospíšilová originální, kratičké pohádky ideální třeba jako čtení do postýlek.

7.11.2018 v 8:18 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 271 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Bursa

Marie se nemyje

Marie, Marie, ta se ráda nemyje, vana plná vody, či sprchový kout, jedno velké utrpení, pouze sprostý časožrout.

24.3.2019 v 11:15 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 309 | Diskuse

Pavel Hewlit

Erbenova Kytice má novou baladu

Tedy zatím krátkou, ale jsou to první kapičky, jež by mohly spustit delší déšť. Báseň byla nalezena v pozůstalosti paní Saratové z Telče. Nyní se už jenom očekává, kdy spustí /nebo ne/ hotovou revoluci. Podle mého nespustí nic.

24.3.2019 v 9:05 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 276 | Diskuse

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Věčně unavený Osmdesátka

Na kraji Brna byl velký areál, kde parkovaly kamiony a také spousta žlutých autobusů. Některé jezdily do Prahy, některé jezdily do Ostravy, jiné zase do Zlína.

24.3.2019 v 8:33 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 279 | Diskuse

Luboš Vermach

Jak se sl. Gregorová dostala na školu, kam neberou dyliny

Ironií je, že ji ve stejné době jedna sbalila. Tak už to bývá, že se protiklady přitahují, byť ani tady neplatí okřídlené úsloví vždy a ve všem. Něco ale mají společného. Jsou mladí, krásní a svět jim leží u nohou.

23.3.2019 v 16:59 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 854 | Diskuse

Jaroslav Bursa

Čas nepočká

Čas letí jako bláznivý, jednou se loudá, hned zas je horlivý. Hodinové ručičky, po ciferníku závodí, ta velká s malou, co chvíli se prohodí. Lidé stále někam spěchají, na tikot hodin vůbec nedbají.

23.3.2019 v 16:10 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 172 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 374

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 

Najdete na iDNES.cz