Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už vím, jak se dělá audiokniha - (video)reportáž z účasti na natáčení

12. 09. 2017 11:32:03
Kdo to nezažil, nepochopí... Klišé? Možná, ale aby se jím nějaké zvolání stalo, musí pro to být důvod. Stručně, většinou je to pravda. Měla jsem exkluzivní možnost podívat se do studia vydavatelství OneHotBook,...

... vydavatelství „moderních“ audioknih, jak se dělá audiokniha. A mé postřehy?

Když jsem se před prázdninami poprvé sešla s redaktorkou vydavatelství OneHotBook Šárkou Novákovou, ukázalo se, že je to velmi milá dáma mé krevní „knihomolské“ skupiny. Už nějakou dobu se zabývám recenzováním knih a audioknih, ve druhém případě jsou to nejčastěji audioknihy právě z produkce vydavatelství OneHotBook. Povídaly jsme si o tom, jaké poslechnuté tituly se mi nejvíce líbily a proč, jak se vybírají knižní tituly, které se potom převedou v mluvené slovo, nebo podle jakých kritérií se vybírají jejich interpreti, co všechno musí umět a jaké by měli mít dispozice. Při diskuzi o oblíbených knižních autorech jsme se dostaly k mé nejoblíbenější autorce, královně detektivek Agate Christie. Šárka mi prozradila, že někdy začátkem podzimu se bude nově natáčet Vražda v Orient expresu, a následoval dotaz, jestli bych se ho nechtěla účastnit a napsat o tom reportáž. Samozřejmě jsem nadšeně souhlasila, a minulý čtvrtek v půl druhé už jsem stepovala před studiem v Praze 6.

Hned, jak jsme se se Šárkou na určeném místě „našly“, se k nám připojil ještě exoticky vyhlížející Juan Zamora, místopředseda Společnosti Agathy Christie, a posléze také energický a sympatický Martin Pilař, zakladatel, majitel a ředitel vydavatelství. Po krátkém představení nás zavedli rovnou do vnitřních prostor nahrávacího studia, kde jsme před vchodem míjeli, jak jsme se posléze dozvěděli, zvukaře, který právě přijel na motorce. Pan Pilař nás v rychlosti provedl prostory studia, a poté jsme se přesunuli do zvukotěsné místnosti, ve které se odehrává vlastní nahrávání, resp. čtení na mikrofon. Celou dobu - a samozřejmě i v nahrávacím studiu - jsme si povídali a já jsem plna očekávání nasávala atmosféru místa i právě vyřknuté informace, které jsem si chtěla původně nahrávat, ale v samém úžasu jsem se k tomu zatím nedostala...

Po chvilce se na obrazovce objevil režisér Vraždy v Orient Expresu Michal Bureš, který se k nám o minutku později s úsměvem připojil, aby nás pozdravil, jen tak mimochodem nám sdělil své postřehy stran nedokonalé vlakové terminologie Agathy Christie (nebo možná překladatele) v tomto literárním díle, jelikož jeho rozličné zájmy se týkají například i železnice a vlakové dopravy, a také nám mile nabídl kávu nebo jeden z jeho kvalitních čajů dovezených z cest – těžký čínský nebo černý s levandulí (pamatuji-li si dobře). Ihned po něm dorazil i všemi očekávaný nejdůležitější muž – interpret, zkušený herec, dabér, pedagog, režisér, syn neméně známého nebo snad ještě slavnějšího otce, přátelsky působící, ale zároveň úctu vzbuzující Lukáš Hlavica.

Vzhledem k času našeho srazu bylo v plánu, že onu volnou půlhodinu mezi půldruhou a druhou využijeme k případným dotazům, které máme na režiséra a interpreta, abychom se následně podívali, jak probíhá samotné čtení v místnosti s mikrofonem i v té „na druhé straně obrazovky“. Měla jsem akčně připravených hned několik dotazů, ale posléze jsem zjistila, že odpověď na polovinu z nich vyplynula z povídání si s panem Pilařem a samotné návštěvy, resp. účasti na natáčení a na druhou polovinu odpověděl Lukáš Hlavica proaktivně sám, jelikož jak nás uviděl a zjistil, kdo jsme, posadil se a sám se rozpovídal o tom, co by nás asi mohlo zajímat, a samozřejmě se snažil zodpovědět i pár našich doplňujících dotazů. Každopádně rozhodně to v jeho případě neprobíhalo jako klasické interview, spíš jsme si povídali a Lukáš Hlavica sám rozvíjel nastíněná témata. Poté jen pro nás a za naší neodbytné přítomnosti podle mě „na první dobrou“ přečetl úvod z právě připravené, v jeho podkladech výrazně podtrhané kapitoly číslo 7, kterou měli ten den v plánu točit. Jeho nesporný talent pro tuto činnost byl patrný od první pronesené věty, jak se konečně můžete sami přesvědčit v tomto videu:

Po kapitole nanečisto jsme se přesunuli „do režie“, kde jsme měli možnost sledovat, jak vypadá práce režiséra, jak dobře „stereo“ a nahlas slyší interpreta, co všechno hlídá, opravuje a v čem radí, a jak se sám - alespoň Michal Bureš rozhodně - aktivně fyzicky zapojuje, aby byl výsledek co nejlepší a podle jeho představ. Po nějaké době jsme se my čtyři – Šárka, Martin Pilař, Juan a já - odebrali do místnosti za režii, abychom si ještě chvíli povídali, a nakonec jsme se zašli ještě občerstvit do nedaleké restaurace, jelikož otázky nebraly konce... Plna nových zážitků jsem domů odcházela po čtvrté hodině... A co všechno jsem se vlastně dozvěděla? Hromadu věcí! O ty nejzajímavější se s Vámi podělím a přidám další video, snad až virtuózní číslo, a hlasovou nahrávku interpreta této připravované audioknihy s filmovou obálkou, na kterou se už teď vyloženě těším!

Martin Pilař založil vydavatelství v listopadu 2011, při příležitosti vydání první audioknihy (Muži, kteří nenávidí ženy - první díl trilogie Milénium Stiega Larssona s Martinem Stránským) ještě pod názvem Dragontattoo. Veškerá další produkce již vycházela pod značkou OneHotBook. Zakladatel a majitel na sebe prozradil, že sám zvládá všechny profese, které jsou třeba pro vznik audioknihy, ale že jeho hlavní náplní činnosti je aktuálně „produkce“ – zkrátka výběr titulů, pracovního týmu, herců, hudby, podílí se na tvorbě designu přebalů a řeší cenovou politiku. Při dotazech jak na výběr režiséra podotkl, že většinou jednoduše rovnou ví, komu bude titul nejlépe sedět, jelikož každému z nich (obvykle je jím jeden z těchto: Michal Bureš, Hynek Pekárek, Jitka Škápíková či Petr Gojda) sedí trochu něco jiného a umí si s tím vhodně „pohrát“, aby to v audioknize vyznělo. A záleží i na tom, co je komu z nich blízké, aby je práce bavila. V tomto případě byl zvolen první jmenovaný, a to nejen kvůli žánru, ale třeba také díky jeho dobré znalosti francouzštiny (absolvoval Česko-francouzskou sekci Slovanského gymnázia), která se v textu objevuje, ale i vzhledem k jeho zájmu o vlaky.

Pokud jde o interpreta, zajímalo mě, jestli je v tomto případě napadl jeden z českých dabérů úspěšného seriálového Hercula Poirota (Jaromír Meduna či Petr Kostka), když tady je navíc příběh podáván vlastně jeho očima. K mému překvapení mi bylo řečeno, že vůbec – nakonec by nedávalo smysl točit zbrusu novou verzi a sáhnout po interpretech, s nimiž už dříve točila jiná vydavatelství. Pro OneHotBook byl rovnou hlavním „koněm“ právě zvolený Lukáš Hlavica. A proč? Jednoduše proto, že má ten správný výraz, dikci, temperament, preciznost... Lukáš Hlavica, jako interpret Poirotova případu, napadl tentokrát producenta ihned, a nebylo tak co řešit. Herec ideálně odpovídal jeho představě Poirotova projevu i nátury, ale zároveň muselo jít o interpreta, který dokáže odvyprávět celý příběh a citlivě odlišit i ostatní postavy. Právě tohle je ta nejtěžší disciplína – četba, kdy jeden narátor musí udržet posluchačovu pozornost po dobu i desítky hodin... a bavit ho při tom. Ne vždycky je však výběr herce tak jasný. Povětšinou prý spíš herci ze staré školy umějí lépe vyprávět, zatímco mladí herci jsou silnější v dialozích a vypravování se musí teprve učit. Rozdíl někdy bývá i v přípravě – první zmiňovaná kategorie přichází s důkladnou znalostí textu a podklady plnými poznámek, zatímco druhá, mladší, to občas bere volněji a více spoléhá na improvizaci. Lukáš Hlavica stojí mezi těmito „generacemi“, které jsme si tu pro zjednodušení zaškatulkovali, umí všechno, a navíc je v tom jeden z nejlepších (nemluvě o tom, že je sám rovněž i režisér – divadelní a rozhlasový).

Jaká je příprava režiséra? Michal Bureš přistupuje do Orient Expresu ve chvíli, kdy ví, že bude strojvedoucím celé cesty, zná jejího hlavního pasažéra (na jehož výběru se zpravidla spolupodílí) a dostává do rukou jízdní řád v českém překladu, aby z něj jako dramaturg připravil text vhodný pro čtení (upraví zbytečné uvozovací věty typu řekl ten a ten, což z čteného projevu vyzní, či vynechá záležitosti, které je možné hlasem zahrát apod.). Dílo si tedy celé přečte, upraví, nastuduje a vyznačí si, na co si chce dát pozor.

Příprava Lukáše Hlavici jako interpreta vypadá následovně. Přečte si připravený text poprvé jako běžný čtenář, podruhé už jako pozorný student s propiskou (jak moc ji používá, vidíte na obrázku níže) a poté už přichází na řadu sezení s režisérem, na kterém si navzájem oba sdělí své postřehy, potřeby, pojetí i nápady, se zvukařem se nastaví mikrofony a začíná se točit.

Celý rozhovor s Lukášem Hlavicou, který předcházel samotnému čtvrtečnímu natáčení a v němž například Lukáš prozradil, jaký má vztah k dílu Agathy Christie nebo jak funguje jeho podvědomí při tvorbě poznámek, si můžete poslechnout zde:

Několik dní po sobě, dle naplánovaného rozvrhu, se pak ve studiu na vždy zhruba čtyři hodinky času setkávají všichni hlavní spolutvůrci audioknihy – základ jsou režisér, zvukař a interpret. Ze zmíněných čtyř hodin se v případě tak kvalitního a zkušeného interpreta, jakým je právě Lukáš Hlavica, dají použít zhruba dvě natočené hodiny. Na každé jedné finální hodině, kterou si můžeme potom poslechnout na již hotovém titulu, ale připadá až deset hodin práce ve studiu, započítáme-li předchozí přípravu a následnou postprodukci, kdy se stopy čistí, kontrolují, podkreslují hudbou apod. O takzvanou postprodukci se starají opět režisér se zvukařem.

Režisérovu práci lze ale pozorovat i při samotném načítání audioknihy. Do interpretova přednesu vstupuje slovy: laskavěji, pomaleji nebo například zastaví natáčení kvůli nepřesné melodii věty (stoupající tendence tázací věty aj.), špatné výslovnosti určitého slova, tónu a vyznění projevů jednotlivých postav. Konkrétně Michal Bureš také navíc za pomoci všemocných gest diriguje tempo, rytmus, rychlost řeči, konec věty a další. Nutno vidět na videu, ačkoliv jeho kvalita kvůli světlu není valná...

Co jsme měli možnost sledovat, interpret byl sám o sobě skutečně skvělý, jak můžete vlastně i vy sami zhodnotit na přiloženém videu - režisérových zásahů při kapitole nanečisto nebylo (až v tom druhém videu je jich vidět), ale jak nám bylo později řečeno, jindy může při natáčení dojít i na emotivnější diskusi, kdy mají producent, režisér a interpret o pojetí určité situace či postavy jinou představu, kterou musí nejprve sladit. Konkrétně se zmiňovali o herci Janu Vlasákovi, který je prý úžasný starý bard a neskutečný vypravěč (slyšet ho můžete v Atlasu mraků, Muži jménem Ove, nových Maigretovkách či chystané audioknize Soumrak dne), vždy velmi dobře připravený, každé čtení prožívá a mocně u něj gestikuluje, někdy i vyskakuje ze židle, projevuje se jako cholerik a má vlastní názor na věc! Každopádně je to prý práci ku prospěchu. Výsledek vždy nakonec stojí za to.

Jediné, co jsem v případě tvorby této audioknihy zatím neměla možnost slyšet, byla její hudební složka. Opět vůbec nečerpá například z melodií Christophera Gunninga, skladatele hudby seriálového Poirota s Davidem Suchetem. Hudba bude jako vždy originál stvořený přímo pro tuto příležitost a tak, aby ladila k příběhu i hlasovému pojetí.

Jak jsem již zmínila, u audioknihy Vražda v Orient Expresu byla zvolena nová filmová obálka, kde si ovšem do drobné postavy detektiva před vlakem lze místo Kennetha Branagha snadno promítnout Lukáše Hlavicu. Ptala jsem se, zda se rozhodli natočit tuto detektivku teď i proto, že brzy půjde do kin nová filmová verze již tolikrát adaptovaného příběhu. Samozřejmě trochu ano, jelikož se tak díla vzájemně marketingově podpoří, ale jak mi také sdělil Martin Pilař, je to i z toho důvodu, že stará nahrávka už není na trhu dostupná a vize OneHotBook se zase v něčem liší od předchozích zpracování, takže je tu prostor i příležitost pro kvalitní znovuoživení stálice.

Vydavatelství OneHotBook vydává audioknihy aktuálních českých i světových autorů s kompletní profesionální produkcí zahrnující dramaturgii, režii, hudbu, postprodukci a design. Spolupracují s mnoha knižními vydavatelstvími, ale primárně jdou po konkrétním titulu, který jim přijde jako vhodný pro převedení do audioknižního zpracování. Mají vlastní nahrávací studio, spolupracují s mnoha našimi dobrými herci a dabéry, zaměstnávají několik režisérů, zvukařů, spolupracují se „svými“ grafiky a oslovují také ilustrátory, a také redaktorky, které se podílejí na výběru titulů, návrhu obsazení, zpracování textu, konceptu obalů, ale je třeba i neustále obstarávat propagaci, sociální média, webové stránky, na nichž najdete i blog prozrazující mnohé z místního zákulisí...

Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat OneHotBook i celý proces vzniku audioknihy, seznámit se osobně s majitelem firmy, režisérem a zejména s interpretem. Rovnou jsem avizovala, že pokud to půjde, ráda přijdu kdykoliv znovu, abych se podívala zrovna třeba na „představení“ pana Vlasáka při natáčení jeho další maigretovky...

Za každou jednou audioknihou stojí obrovské množství práce mnoha lidí. Važme si jí. Velmi děkuji všem, kteří se na ní podílejí a přinášejí nám tak nezapomenutelné zážitky.

Autor: Tereza Špetlíková | úterý 12.9.2017 11:32 | karma článku: 7.81 | přečteno: 456x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 191 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.70 | Přečteno: 303 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Dubánci – příběhy jednoho roku

Žijí v lese, samozřejmě tam, kde rostou duby. Ty čepičky, které pod nimi můžete najít, patří právě jim. Komu? No přece dubánkům! Skvělým bytostem, se kterými si můžete užít hromadu legrace...

2.11.2017 v 10:34 | Karma článku: 5.58 | Přečteno: 154 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Pod maskou... se skrývá co?

„Tajemství neexistují, všechno nakonec vyjde najevo, všechno.“ Někdy si říkám, kéž by to tak bylo... každopádně v tomto příběhu pravda „vítězí“. Do čeho se náš hrdina se zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách...

24.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 3.10 | Přečteno: 113 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Pravda bolí

Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

24.11.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 653 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 191 | Diskuse

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 295 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 141 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 5.57 Průměrná čtenost 337

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.