Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jaká je Vaše Dešťová hůl?

14. 09. 2017 10:59:12
Zbyněk a Tereza. Vážný vztah dvou lidí pomalu se přesouvajících do středních let. Na krku úvěr, ale žádné děti, jedna až dvě nevěry a zbytečně málo spánku i obyčejných starostí.

Navíc je tu jedno „tajemství“ blízce se dotýkající Zbyňkovy profese i osobního života. Kterou krizi ale řešit dřív?

Jiří Hájíček, autor nové audioknihy (dle stejnojmenné knižní předlohy) Dešťová hůl, získal za svou tvorbu již mnohá prestižní ocenění. Jeho práce zaujaly i v zahraničí. Sám vyrůstal na venkově a aktuálně žije v Českých Budějovicích, stejně jako jeho hlavní hrdina. I Martin Pilař, majitel a ředitel vydavatelství v jedné osobě, na sebe prozradil, že trávil dětství v jižních Čechách a rád vzpomíná na to, jak jeho babička - malířka „přenášela z beztvarých barev na paletě štětcem na plátno připomínku na jedinečný pohled na všechny ty důvěrně známé rybníky, blata, louky a lesy, těžké letní bouřkové mraky odrážející se na vodní hladině...,“ a pokračuje vyjádřením, že: „Jiří Hájíček zase své ,plátno‘ mistrně zaplňuje slovy, která pak osvobozujeme od tiskařské černě a skrze talentované narátory jim dáváme barvu i vůni, a necháváme kouzlo příběhů a obrazů naplno ožít na vnitřní straně víček.“

Příběh se asi jako většina autorových prací zabývá vztahovými otázkami a problémy, ale nejen jimi. Zajímavá je i pomalu se rozvětvující detektivní rovina románu. Z popisů venkova, mentality místních lidí – absence jejich rozhledu, přítomnosti omezení možností, znalostí, východisek i technologií , ale i jistého druhu vychytralosti je patrné, že ho i lidi, kteří zde žijí, dobře zná. Rovněž jsou mu očividně blízcí lidé jeho středního věku nejen z vesnice, ale i maloměsta a velkoměsta, chápe nebo je alespoň velmi schopný v popisu jejich problémů, strachů a každodenních bitev či malých radostí. Jak, dle režiséra Hynka Pekárka, sedělo vyprávění příběhu z pozice hlavního hrdiny zvolenému interpretovi?

„Prakticky od první frekvence jsem si říkal, že Martin Pechlát je pro tu postavu jako dělaný. Podle mě je dobré obsazení interpreta audioknihy osmdesát procent úspěchu. Martin Pechlát přesně vyhmátl polohu znaveného intelektuála z menšího českého města, který má problémy se spánkem i životem.“

Ano, dle režiséra se očividně jednalo o trefu do černého. Vybraný narátor se ale podle rozhovoru líbil i samotnému Jiřímu Hájíčkovi, který pravil: „Autor vždycky slyší vnitřní hlas. I jako čtenář, když čtu knížky, tak si to vlastně v duchu čtu nahlas. Ale myslím, že Martin Pechlát má působivý hlas, jeho poloha se mi k tomu hodí. Pechlátův dramatický projev mi imponuje, takže jsem rád, že zrovna on, který hraje v Národním divadle, čte moji knihu.“

Musím s oběma pány souhlasit. Herec Martin Pechlát, kterého si já osobně nejvíce pamatuji z Vieweghových Účastníků zájezdu, se na tuto „roli“ vskutku neobyčejně hodil a velmi dobře se jí zhostil. Svým čteným projevem se mu podařilo zachytit štěstí i mizerné okamžiky v životě hlavního hrdiny, únavu z probděných ranních hodin i zbytečného vysvětlování, naléhavost hraničící se zápalem šílence, který si jde za svým i zklamání z naprosto nečekaně prohrané bitvy. Jaký názor má na svou zkušenost za mikrofonem sám herec?

„Nejnáročnější asi bylo ve vyprávění vyjádřit různé způsoby psaní: někdy je to přímá řeč, někdy vyprávění, do toho pak dialogy. Nejtěžší bylo se v tom zorientovat a skákat ze vzpomínek do přímé řeči, do dialogů, pak zase do komentáře, někdy to mělo až básnickou formu... To jsme se pak s režisérem zastavovali, vraceli jsme se k tomu a snažili jsme se to udělat lépe. Trochu jiný tón, takový meditativnější, byl i v té městské nespavosti, zatímco prostředí vesnice, scény s Bohunou – to bylo o něco živější,“ líčí herec a zároveň vysvětluje: „Hlasové herectví je úplně jiná

disciplína než herecká práce jako taková. Divadlo se zkouší dva tři měsíce, opravdu se to piluje, hledá se interpretační řešení, nějak se konfrontuje vidění režiséra a směřování textu. U audioknihy vnímám, že nejzásadnější je pak pro posluchače vklad autora, a já jsem měl jediný cíl – nezkazit mu to, což znamená text dobře přečíst. A o to jsem se snažil.“

A snažil se dobře. Závěrečný díl trilogie Dešťová hůl, kterému předcházely tituly Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012) nese v hercově podání silnou atmosféru míst, ve kterých se odehrává, ostrou vůni vzpomínek na mládí, hořkou příchuť podvodu i někdy sladkou, jindy slanou chuť vztahu... Nahrávku v úvodu doplňují a podkreslují tóny vyluzované exotickým nástrojem zvaným „dešťová hůl“, který připomíná vydatnou spršku padajících kapek. Vyprávění doprovází také příjemná popová melodie, propojující akustickou kytaru, klavír a živočišné, posmutnělé violoncello...

Pokud máte chuť na intimní příběh dvou stále ještě mladých lidí, kteří neztrácejí naději, ale odmítají se vzdát svých zásad, tužeb i přání, máte slabost pro nostalgické vzpomínky na první lásky a dospívání nebo se chcete pokusit zjistit, co přimělo Zbyňka riskovat všechno, co měl, aby zjistil pravdu a zajistil nápravu, o kterou nakonec vlastně nikdo jiný než on nestojí, audiokniha Dešťová hůl vám podle mého názoru nabízí skvělé pojetí takového příběhu.

85 %

Autor: Tereza Špetlíková | čtvrtek 14.9.2017 10:59 | karma článku: 5.18 | přečteno: 223x

Další články blogera

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 191 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.70 | Přečteno: 303 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Dubánci – příběhy jednoho roku

Žijí v lese, samozřejmě tam, kde rostou duby. Ty čepičky, které pod nimi můžete najít, patří právě jim. Komu? No přece dubánkům! Skvělým bytostem, se kterými si můžete užít hromadu legrace...

2.11.2017 v 10:34 | Karma článku: 5.58 | Přečteno: 154 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Pod maskou... se skrývá co?

„Tajemství neexistují, všechno nakonec vyjde najevo, všechno.“ Někdy si říkám, kéž by to tak bylo... každopádně v tomto příběhu pravda „vítězí“. Do čeho se náš hrdina se zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách...

24.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 3.10 | Přečteno: 113 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Pravda bolí

Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

24.11.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 696 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 193 | Diskuse

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 295 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 141 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 5.57 Průměrná čtenost 337

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.