Co se skrývá za (ne)pravým leopardím kožichem?

2. 10. 2017 8:22:32
Jana otěhotněla, Jana předčasně porodila, Jana přišla o dítě. Tak začíná anotace nové knihy Hany Kolaříkové s tajuplným názvem Pravý leopardí kožich, která mě popravdě od čtení spíš odradila.

Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že budu mít možnost se později účastnit osobního setkání s autorkou, jsem se ale rozhodla, že knihu přečtu. A nelituji.

Vystudovaná historička, rodačka z Frýdku-Místku, jež ale patnáct let žila v Praze, vypráví velmi silný příběh, a to jak pro stránce emoční, tak psychologické. Její kniha obsahuje několik rovin – milostnou, historickou, mystickou - a zároveň se hluboce dotýká vztahové problematiky rodičovské, pojednává o důležitosti přátelství, nezvladatelnosti pudů i síle genové výbavy.

Hlavní postavou knihy je šestinedělka (nesnáším to slovo!) Jana, která zrovna, navíc vlastní hloupou chybou, přišla o své předčasně narozené dítě. Jana truchlí. Je velmi přemýšlivá a přístupná poslouchat vše, co, k ní hovoří. Její smutek je hluboký a zdrcující, a přesto trochu jiný, než by možná lidé okolo ní očekávali. Po odchodu jejího dosavadního partnera Aleka žije sama ve velkém bytě na Václavském náměstí. Ale není tak úplně sama. V jejím bytě i nitru zaujímá velké místo malá urna popela a promlouvající historie. Sama Jana neměla lehké dětství, přesto (nebo právě proto) je výjimečná a obklopuje se zajímavými lidmi. Má však jedno velké tajemství, s nímž by se ráda svěřila, Nepřijde ale o to, co jí ještě zbylo? Kdo další neřekl to, co bylo zásadní? Jak nám (ne)pravda ovlivňuje život?

Zejména zpočátku mě hned několikrát napadlo, co vlastně autorka popisováním takového utrpení sleduje. Říkala jsem si proč? Proč bych něco takového měla vůbec číst? Jelikož sama mám malého syna, vůbec jsem si nechtěla představovat, jak se Jana cítí. Hana Kolaříková zvládá popis této situace (ale i jiných podobně emočně jímavých) tak mistrovsky, věrohodně, stroze až necitelně, že to skutečně bolí, což jí vlastně lze připsat jen ke cti. Naštěstí se brzy začal rozehrávat i příběh, který celé situaci předcházel, a to až daleko do historie, příběh, který mě velmi bavil a v mnoha ohledech zaujal.

Kromě neúprosného útoku na lidské city se v knize vedle zajímavých osobních příběhů skrývají mnohá moudra a překrásné popisy i životní pravdy. Román se tak pozvedá z beletrie - zábavného čtení - na lehkou psychologickou studii zraněné, ztracené duše, s prvky filozofie, reálných historických zajímavostí, šamanských dovedností i erotických scén. Myslím, že rádi sami posoudíte, co se v něm skrývá...

...smrt je jen iluzí mozku... Lev trhal buvolí záda, hladové lvice seděly opodál a čekaly, až se lev nažere. Jedna z nich se začala plazit k buvolovi, ale lev ji odehnal. Zkusila to znovu. Lev se rozčílil, lvici napadl a prokousl jí hrdlo. Vrátil se zpět ke kořisti, a když se dosyta nažral, přitulil se k mrtvé lvici, jako kdyby jen spala.

Když je žák připraven, objeví se učitel.

Do očí jí vhrkly slzy – někdo se jí svěřil z nejhlubší dálky, že láska není z tohoto pomíjivého světa, že tady není doma, ale na návštěvě, že vždy přichází z věčnosti. Našlapuje zpátky do svých vlastních stop, vzdaluje se zázraku, jde a touží se zaklonit a hledět na bohaté hvězdnaté noční nebe, jaké občas vídává ve snech...

Hra je pořád v běhu. Krev neumírá, ale rodí se znovu a znovu v dalších pokoleních.

Zvedla ruce, aby ji mohl svléknout, nabrat si ji do dlaní. Pokožka kolem lícních kostí se jí napjala a pod hvězdami svítila jako leštěná mosaz.

Líbí se mi autorčin styl, znalosti či poznatky, o které svůj příběh obohacuje, i její silné, výjimečné postavy. Před každou kapitolou je ponecháno několik slov či slovních spojení, které předznamenávají dění, ale zároveň, jelikož se jedná o originální poznámky autorky, působí tajemně a nelze je vždy zcela rozklíčovat:

svět stínů

lví hostina

hodiny stojí

děvčátko z konfa

za koutnicí

rút, erna a smíšek

černá apoštolka

tanec kokosových palem

leopardí skrvny

Přiznám se, že knihy českých autorů nečtu právě často. Vlastně ani nevím proč. Nejspíš podléhám reklamě a světovému ohlasu zahraničních autorů. Vidím, že je to chyba. I naši autoři mají co nabídnout. A ač si velmi vážím práce (některých) překladatelů, asi nikdy nevyzní překlad tak, jak může zapůsobit dobrá práce v originále v našem tak bohatém českém jazyce. Jak jsem měla možnost i osobně poznat, Hana Kolaříková je zajímavá dáma nepostrádající osobitý styl, která se sama neustále vzdělává, nad věcmi uvažuje a své knihy promýšlí do poslední tečky. Dokáže spojit zdánlivě nespojitelné, doslova útočit na vaše emoční i stinné stránky, vzbudit smyslnost, pouhým popisem nádherně zachytit prchavou krásu lásky či odhalením pravdy v poslední kapitole zamíchat kostkami tak, že všechny logicky zapadnou na své místo, ačkoliv do té chvíle se zdálo, že tato hra nemá (alespoň jednoduchého) řešení... (hovořím o psychologické stránce...)

Vřele doporučuji.

Autor: Tereza Špetlíková | pondělí 2.10.2017 8:22 | karma článku: 8.35 | přečteno: 246x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 80 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 131 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.99 | Přečteno: 132 | Diskuse
Počet článků 172 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 446

Milovnice všech dobrých příběhů, beachvolleyballu, koček a klavíru!

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...